Hooligans | RPM č. 11
V rámci sportovního diváctví (a to především
diváctví fotbalového) se koncem 60. let 20. století začala ve Velké Británii
formovat specifická subkultura lidí, kteří se v kontextu vlastního
ztotožnění s cíli určitého sportovního klubu vyžívají v násilných střetech s
příznivci soupeře, s pořadatelskou službou a s policií, přičemž neberou
ohledy na společenské a právní normy a konvence. Vlna fotbalového násilí a
„chuligánství“ v následujících desetiletích zasáhla mnoho evropských zemí –
postupně se vyprofilovaly dobře organizované gangy fotbalových násilníků,
kteří sportovní stránku fandovství zcela upozaďují a soustředí se pouze na
organizování násilných střetů. Násilí spojené s fotbalem (ale i jinými
sporty) tak nabylo podoby jistého adrenalinového sportu, kterým je vyplňován
volný čas. Mareš ve své práci Pravicový extremismus a radikalismus (1999)
popisuje neformální typologii fotbalových fanoušků podle vnějších forem
projevu přízně: fans (fandové), ultras (zaměřující se na efektivní činnost
na stadionech – transparenty, klubové písně, pyrotechnika), hooligans (též
rowdies – zaměření na výtržnosti a násilí) a roligans (vzniklí na protest
vůči brutalitě hooligans dávají přednost povzbuzování, doplňovanému o
recesistické prvky).
Fotbalové chuligánství a násilí, mající své zřetelné psychické a sociální
determinanty (srv. Macák 1989), bývá definováno jako sociální problém,
spočívající v opuštění právních a společenských norem i v nepřátelství vůči
policii (a jejím prostřednictvím vůči společensko-politickému establishmentu);
a jako specifická forma kriminality má i politický rozměr, který je řešen v
rámci vnitřní bezpečnostní politiky státu. Část fotbalových ultras a
hooligans, zpravidla propojená se subkulturou ultrapravicových skinheads
(jejíž původ je s diváckým násilím úzce spjat), se dostává do oblasti
pravicového extremismu kvůli rasistickým a antisemitským projevům, popř.
užíváním nacistické či jiné ultrapravicové symboliky na transparentech.
Zvýšený zájem médií vyvolal incident v roce 1985 v Bruselu, kde při finále
Poháru mistrů evropských zemí po hromadné rvačce, vyprovokované příznivci FC
Liverpool, zahynulo třicet devět fanoušků Juventusu Turín. V témže roce
došlo v ČR ke zdemolování vlaku fanoušky Sparty, kteří se vraceli z utkání v
Banské Bystrici – o tomto incidentu byl natočen o dva roky později film
Proč? (r. Karel Smyczek, Československo 1987).
Po roce 1989 pak nastal ještě výraznější rozvoj fotbalového chuligánství –
zformovaly se skupiny fotbalových hooligans, z nichž mezi největší patří
Sparta Supporters a Ultras Sparta, Apple Commando při Baníku Ostrava a Johny
Kentus Gang s Ultras Brno (přičemž nejvíce vzájemné nenávisti panuje mezi
příznivci právě těchto klubů). Silnou organizaci mají také Slavia Hooligans,
Marienbaad Ultras, Pilsen BOi!s při Viktorii Plzeň a Bohemians Hooligans. Od
poloviny roku 1999 funguje informační portál a rozcestník
http://www.hooligans.cz.
Jana Kačurová
Literatura:
Canter, D.,Comber; M., Uzzell, D. 1989. Football in its Place.
London: Routledge.
Duke, V.; Crolley, L. 1997. Football: Nationality and the State.
Longman.
Dunning, E. 1999. Sport matters. London: Routledge.
Macák, I.; Hošek, V. 1989. Psychologie sportu a TV. Praha: SPN.
Macků, J. 1997. Aféry fotbalových trávníků. Praha: Olympia.
Mareš, M. 1999. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno:
Barrister&Principal.
Slepička, P. 2001. Sportovní diváctví. Praha: SPN.
|