Hybridizace | RPM č. 4

Koncept používáný v sociálních vědách, především v současných kulturálních studiích, jenž popisuje a vysvětluje proces vzájemného prolínání, mixování a prostupování jednotlivých kulturních forem a žánrů pocházejících z rozdílných kulturních tradic. Proces h. je často zmiňován zejména v diskursech postkolonialismu, postnacionalismu a globalizace. Řada autorů užívá synonymicky k h. pojmy synkretismus, brikoláž, transkulturace, heteroglosie či kreolizace. Kořeny pojmu samotného nalezneme u Bachtina v jeho rozlišení nevědomé, organické hybridity (např. proměny jazyka) a hybridity vědomé, dialogické (např. ve formě románu). Na procesu h. se podílejí nemalou měrou globalizovaná média, jež, spolu s transkulturní migrací, napomáhají při vytváření pozdně moderní hybridní identity. K hybridním kulturním formám patří například jazz, telenovela, world music nebo hip hop. Mezi významné proponenty konceptu h. patří v rámci akademické komunity knapříklad Stuart Hall, Homi K. Bhabha či Paul Gilroy.
Koncept h. v sobě skýtá nemalou míru problematičnosti, neboť zahrnuje celou škálu často navzájem odtažitých sociálních a kulturních jevů. Radikálnější kritikové h. hovoří o konceptuální inflaci pojmu až do stavu, kdy není vůbec zřejmé, co znamená, ani do jaké míry je vlastně novým fenoménem, neboť jej lze aplikovat na eklektismus antického helénismu stejně jako na rapovou hudbu původně vzešlou z americké černošské diaspory a v současnosti nabývající mnoha lokálních rysů. Nebezpečí příliš horlivé aplikace konceptu h. tkví tedy v tom, že pokud je všechno hybridní, stává se sama kategorie hybridity zbytečnou.
Kritikové kulturního imperialismu spatřují často v h. nepřípustné ničení původní tradiční kultury a její autenticity. Na proces h. a vznik hybridních identit pohlížejí jako na apologetiku neoliberalisticky motivované globalizace, případně za elitářský a reálnou podstatu jevu zastírající koncept, který nerozlišuje mezi těmi, kdo jsou do hybridity chtě nechtě tlačeni (např. uprchlíci), a těmi, již si mohou hybridní identitu dovolit (například intelektuálové, umělci a literáti typu S. Rushdieho). Optimističtěji naladění sociální a kulturální teoretikové chápou h. jako zdroj kreativity, jež tvoří nové kulturní formy přispívající k celkové kulturní diverzitě. Dekonstrukcí nároku na „původnost“ oslabuje h. šovinistické či rasistické ostny nacionálních a jiných partikularistických diskurzů, bojujících za vnitřní kulturní homogenitu ve jménu originality a čistoty Tradice.
 

Radovan Plášek, Václav Štětka
 

Literatura
Hall, S. (1992): The Question of Cultural Identity. In: Hall, Stuart; Held, David; McGrew, Anthony (ed.): Modernity and its Futures. Cambridge: Polity Press.
Bauman, Z. (1998): Globalizace. Důsledky pro člověka. Praha: Mladá fronta.
Cohen, P. (1998): Debating Cultural Hybridity/Changing Ethnic Identity (Book). In: Journal of Ethnic & Migration Studies, Jul98, Vol.24, Issue 3, p.587, 3p
 

<<Archiv čísla 4

Kompletní heslář >>

 

NAVRCHOLU.cz