Hybridizace | RPM č. 4
Koncept používáný v sociálních vědách, především v
současných kulturálních studiích, jenž popisuje a vysvětluje proces
vzájemného prolínání, mixování a prostupování jednotlivých kulturních forem
a žánrů pocházejících z rozdílných kulturních tradic. Proces h. je často
zmiňován zejména v diskursech postkolonialismu, postnacionalismu a
globalizace. Řada autorů užívá synonymicky k h. pojmy synkretismus,
brikoláž, transkulturace, heteroglosie či kreolizace. Kořeny pojmu samotného
nalezneme u Bachtina v jeho rozlišení nevědomé, organické hybridity (např.
proměny jazyka) a hybridity vědomé, dialogické (např. ve formě románu). Na
procesu h. se podílejí nemalou měrou globalizovaná média, jež, spolu s
transkulturní migrací, napomáhají při vytváření pozdně moderní hybridní
identity. K hybridním kulturním formám patří například jazz, telenovela,
world music nebo hip hop. Mezi významné proponenty konceptu h. patří v rámci
akademické komunity knapříklad Stuart Hall, Homi K. Bhabha či Paul Gilroy.
Koncept h. v sobě skýtá nemalou míru problematičnosti, neboť zahrnuje celou
škálu často navzájem odtažitých sociálních a kulturních jevů. Radikálnější
kritikové h. hovoří o konceptuální inflaci pojmu až do stavu, kdy není vůbec
zřejmé, co znamená, ani do jaké míry je vlastně novým fenoménem, neboť jej
lze aplikovat na eklektismus antického helénismu stejně jako na rapovou
hudbu původně vzešlou z americké černošské diaspory a v současnosti
nabývající mnoha lokálních rysů. Nebezpečí příliš horlivé aplikace konceptu
h. tkví tedy v tom, že pokud je všechno hybridní, stává se sama kategorie
hybridity zbytečnou.
Kritikové kulturního imperialismu spatřují často v h. nepřípustné ničení
původní tradiční kultury a její autenticity. Na proces h. a vznik hybridních
identit pohlížejí jako na apologetiku neoliberalisticky motivované
globalizace, případně za elitářský a reálnou podstatu jevu zastírající
koncept, který nerozlišuje mezi těmi, kdo jsou do hybridity chtě nechtě
tlačeni (např. uprchlíci), a těmi, již si mohou hybridní identitu dovolit
(například intelektuálové, umělci a literáti typu S. Rushdieho).
Optimističtěji naladění sociální a kulturální teoretikové chápou h. jako
zdroj kreativity, jež tvoří nové kulturní formy přispívající k celkové
kulturní diverzitě. Dekonstrukcí nároku na „původnost“ oslabuje h.
šovinistické či rasistické ostny nacionálních a jiných partikularistických
diskurzů, bojujících za vnitřní kulturní homogenitu ve jménu originality a
čistoty Tradice.
Radovan Plášek,
Václav Štětka
Literatura
Hall, S. (1992): The Question of Cultural Identity. In: Hall,
Stuart; Held, David; McGrew, Anthony (ed.): Modernity and its Futures.
Cambridge: Polity Press.
Bauman, Z. (1998): Globalizace. Důsledky pro člověka. Praha: Mladá
fronta.
Cohen, P. (1998): Debating Cultural Hybridity/Changing Ethnic Identity
(Book). In: Journal of Ethnic & Migration Studies, Jul98, Vol.24, Issue
3, p.587, 3p
|