Koncept "Learning by doing" | RPM č. 8

Podstatu konceptu learning by doing můžeme přiblížit za pomoci parafrázování ideje J. A. Komenského jako „média hrou“. Základní představa vychází z předpokladu, že žáci a studenti si osvojí potřebné poznatky o fungování médií tím, že se sami podílejí na vytváření různých typů mediálních sdělení. Mohou například vydávat školní časopis, provozovat školní rozhlas či školní televizi, vytvářet internetové stránky školy a podobně. Vyzkouší si redakční a týmovou práci, budou zařazeni do určité hierarchie a budou pracovat pod osobním, prostorovým i časovým tlakem. Tím získají přístup k poznatkům o principech fungování médií. Seznámí se také s faktory, které individuální svobodu člena týmu a vlastní tvůrčí práci ovlivňují a omezují. Mezi omezující faktory můžeme zařadit osobu editora, ekonomické zdroje a cíle média, zájmy a preference publika nebo etické principy novinářské práce. Politické tlaky v tomto cvičném prostředí nahrazuje vedení školy a sdružení rodičů.
Tato prakticky zaměřená větev mediální výchovy je více rozšířena ve Spojených státech amerických, a to z důvodu větší dostupnosti technického zázemí. Dalším důvodem je celkový odklon amerického školství od ryze teoretického přístupu ke studijní problematice. Nedostatek špičkového technického vybavení však není důvodem pro to, aby školy tento způsob získávání základů mediální gramotnosti opomíjely nebo nedostatečně rozvíjely. Konečné náklady na produkci školního média nemusí být příliš vysoké, a to ani vzhledem k cenám komunikačních a informačních technologií, ani vzhledem k přínosům, které „média hrou“ poskytují.
Prostřednictvím vlastní tvůrčí práce si žáci a studenti osvojí poznatky a dovednosti, které jim teoretická výuka nemůže nabídnout. Patří mezi ně zvýšení vyjadřovacích schopností, posílení povědomí o výrazových prostředcích, rozvíjení analytického, tvůrčího i kritického myšlení a smyslu pro spolupráci. Learning by doing jim dále umožní poznání vlastní role, zlepšení koordinace vlastní činnosti, schopnosti vyjádřit a obhájit svůj názor ve verbální argumentaci a samostatně se rozhodnout v zájmu celku. Žáci se rychle zorientují v dostupných komunikačních technologiích a zároveň se je naučí aktivně používat.
Koncept learning by doing by však neměl být rozvíjen bez návaznosti na teoretickou přípravu v rámci kritické analýzy skutečných médií. Ta stojí ve středu zájmu druhé velké oblasti mediální výchovy, v její takzvané kriticko-hermeneutické větvi. V zemích, v jejichž školství má mediální výchova své pevné postavení a přesně určené místo, se vždy oba přístupy vhodně kombinují a doplňují. Výzkumný ústav pedagogický i Národní ústav odborného vzdělávání připravují pro základní školství v České republice obdobný metodický koncept mediální výchovy. V těch školách, kde s mediální výchovou experimentují již v současnosti, však zatím dominuje právě přístup „média hrou“.

Eva Vránková
 

Literatura
Česká škola
Jirák, Jan. „Mediální výchova ve světě.“ Mediální bubáci.
WWW: http://www.afis.cz/bubaci/medfejeton.html
Media Literacy Classroom. WWW: http://www.mediachannel.org/classroom
Státní informační politika ve vzdělávání. WWW: http://www.e-gram.cz
 

<<Archiv čísla 8

Kompletní heslář >>

 

NAVRCHOLU.cz