Kurikulum | RPM č. 8

Latinský kořen slova kurikulum znamená „závodní dráhu“. Odtud pochází nejobvyklejší definice kurikula jako průběhu studia vyučované látky. Všeobecně akceptovaná definice tohoto pojmu však neexistuje. Pracovní definice se liší podle pojetí jednotlivých autorů a můžeme je rozdělit do dvou skupin. První z nich přistupuje ke k. jako k zamýšleným učebním výsledkům nebo jako k prostředku potřebnému k dosažení těchto cílů (dimenze prostředků a účelů). Druhý nahlíží na k. z hlediska vědomostních kategorií a používaných metod či z hlediska významu k. pro studenta. (existenciálně – personálně dimenze).
Základ pojmu kurikulum tvoří obsahy vzdělávání. Ty jsou na základních a středních školách vymezeny studijními plány a učebními osnovami. Obsah výuky přitom zpravidla nechávají zpracovat a kontrolují státní orgány. Významný je také vliv obecných mechanismů sociální kontroly (učitelé, žáci, veřejnost).Vysokým školám je v tomto ohledu ponechaná značná autonomie. Fungují zde vlastní sebehodnotící mechanismy nebo jsou jejich programy kontrolovány ve státem ustanovených akreditačních komisích.
Nárůst vědění v diferencujících se vědních oborech vedl již na přelomu 19. a 20. století k odmítnutí klasické představy, že cílem vzdělávání je předat encyklopedii vědění. Oproti pasivnímu přejímání informací je nyní důraz kladen na vlastní aktivitu při studiu a vyhledávání informací. Respektují se také odlišnosti v aplikaci předepsaného kurikula na jednotlivých školách.
Výukové programy realizované v praxi s sebou kromě plánovaných obsahů (formální kurikula) nesou také řadu výchovně – vzdělávacích prvků , které jsou žáky osvojovány nad rámec učebního plánu (skryté kurikulum). Výzkumy skrytého kurikula poukazují na tendenci udržovat prostřednictvím školského systému stávající společenský řád a vychovávat žáky ke konformismu. Teorie zkoumající sociálně psychologické dopady výchovně-vzdělávacího procesu, které překračují rámec organizovaného a vědomě předávaného obsahu učiva, tak ukazují komplexnost tohoto procesu a jeho významnou socializační roli v životě jednotlivce.

Hana Kolašínová
 

Literatura
Havlík, J., Koťa, J. 2002. Sociologie výchovy a školy. Praha: Portál.
Zpravodaj VÚOŠ č.2. 1998. WWW: http://www.nuov.cz
 

<<Archiv čísla 8

Kompletní heslář >>

 

NAVRCHOLU.cz