McLuhan, Herbert Marshall (1911–1980) | RPM č. 4

Kanadský teoretik masmédií, ideolog elektrické podoby informační revoluce a významný „popularizátor“ komunikačních studií u široké veřejnosti. Narodil se v kanadském Edmontonu. Absolvoval studium literatury na univerzitě v Manitobě a postgraduální studium v Cambridgi, kde získal v roce 1943 doktorát. Od roku 1936 učil na University of Wisconsin a o rok později na St. Louis University. Od roku 1946 až do konce své učitelské kariéry (s výjimkou let 1967 a 1968, kdy pracoval na Fordham University v New Yorku) působil na St. Michael‘s College (University of Toronto), kde založil a vedl Centrum pro technologii a kulturu. V Torontu se McLuhan setkal s kanadským historikem a ekonomem H. A. Innisem (1894-1952), kterému vděčí z velké části za inspiraci ke svému pojetí médií a kulturní změny. Innis již před McLuhanem tvrdil (Empire and Communications (1950), Bias of Communication (1951)), že různá média mají sklon různými způsoby proměňovat naše časoprostorové zakoušení světa.
Marshall McLuhan proslul v šedesátých letech svými studiemi o psychosociálním vlivu masových médií na jedince. Vydal na dvě desítky knih, z nichž nejvýznamnější jsou The Gutenberg Galaxy: The Making of Typohraphic Man (1962) a Understanding Media: The Extensions of Man (1964). Zatímco jeho raná díla se zabývala historickou perspektivou komunikačních technologií, pozdější práce byly především aplikacemi jeho myšlenek a konceptů na současný svět a současná média. Česky vyšla v Odeonu v roce 1991 kniha Jak rozumět médiím a v roce 2000 v nakladatelství Jota rozsáhlý výbor z McLuhanova díla pod názvem Člověk, média a elektronická kultura.
McLuhanovo dílo je bohaté na aforismy a originální myšlenkové koncepce. Mezi nejznámější patří jeho rozlišení médií na „horká“ a „chladná“ (česky viz. zejména I. část knihy Jak rozumět médiím). Jedná se o dichotomii založenou na různých smyslových účincích, jež jednotlivá média vyvolávají. „Horká“ média – rozhlas, fotografie, film – jsou vysokodefiniční (stav naplněnosti daty) a umožňují nízkou participaci ze strany uživatele; „chladná“ média – komiks, telefon, televize – jsou nízkodefiniční a vyžadují mnohem vyšší smyslové zapojení a doplňování chybějících informací ze strany uživatele.
Další a pro McLuhana nejcharakterističtější koncepcí je jeho široké „orgánově substituční“ pojetí médií. Médium je každá technologie, která extenduje mentální či fyziologické schopnosti člověka mimo jeho mysl a tělo; kniha je extenzí naší mysli a paměti, kolo je extenzí našich nohou, dalekohled či mikroskop jsou extenzemi našich očí, telefon či rádio extendují naše uši, elektřina je extenzí naší centrální nervové soustavy. Z tohoto chápání médií vychází i McLuhanův slavný aforismus, že „médium je poselstvím“: „‚Poselstvím‘ každého média nebo technologie je změna měřítka, tempa nebo modelu, které zavádí do lidských záležitostí“ (McLuhan, 1991: 20).
McLuhan vidí kulturní vývoj na pozadí změn forem komunikace a technologií, které člověk v dané epoše užívá. Teorie kulturní změny není podle McLuhana možná bez znalosti měnících se poměrů mezi smysly v důsledku technologických změn. Vývoj lidské společnosti prošel od kmenové a mýtické orální společnosti mluveného slova přes individualistickou a lineární literární společnost (Gutenbergova galaxie), aby se opět navrátil ke kmenovosti, simultánnosti vztahů a mýtickému vnímání světa na globální úrovni, a to díky elektronickým médiím (počínaje telegrafem, přes rozhlas a televizi až k dnešním digitálním technologiím a Internetu, jejichž rozmachu se však McLuhan nedožil). Jádro McLuhanovy práce představuje popis přeměny celého komunikačního systému způsobené v moderní době elektr(on)ickou revolucí.
V souvislosti s návratem struktury psychického a společenského vědomí ke kmenovosti na globální úrovni hovoří McLuhan o „globální vesnici“: „Elektromagnetické objevy jistě znovu vytvořily simultánní ‚pole‘ ve všech lidských záležitostech, takže lidská rodina nyní existuje v podmínkách ‚globální vesnice‘“ (McLuhan, 2000: 136). „Po třech tisíciletích specialistické exploze a rostoucí specializace a odcizení v technologických extenzích našich těl přišel dramatický zvrat. Svět se scvrkl. Elektricky smrštěný glóbus je pouhou vesnicí. Elektrická rychlost, která v náhlé implozi spojila veškeré sociální a politické funkce, značně zintenzifikovala i naše vědomí odpovědnosti“ (McLuhan, 1991: 16). Metafora „vesnice“ má dva možné významy: v jednom smyslu znamená představu malého prostoru, ve kterém mohou lidé rychle komunikovat a téměř bezprostředně vědí o každé události v jejich světě; v širším a idealističtějším smyslu znamená vesnice komunitu, ve které mají všichni její členové možnost aktivně se podílet na jejím utváření a směřování. McLuhan věří, že inkluzívní charakter elektronických médií nás vtahuje do „globální vesnice“ v obou výše uvedených případech.
McLuhan chtěl být terapeutem společnosti narcisovsky fascinované a paralizované charismatem technologií. I když současný svět popisoval jako „věk úzkosti“, nepřestal, na rozdíl třeba od francouzského filosofa Jeana Baudrillarda, nikdy usilovat o odhalování možných základů pro novou universální společnost technologické kultury. První krok k „osvobození“ od vlivu technologií viděl ve správném chápání mediálních „poselství“; pochopíme-li, že médium mění vzájemný poměr smyslů podílejících se na našem vnímání světa, pochopíme-li, že každá nová technologie vytváří nové prostředí, budeme schopni tyto proměny využívat ve svůj prospěch. Právě kvůli tomuto optimismu a z něho vycházející mesianistické víře v „lepší“ budoucnost jej Arthur Kroker (Kroker, 1984) označil za „technologického humanistu“. Toto označení je pro McLuhana zřejmě mnohem výstižnější než časté zařazování jeho osobnosti mezi tzv. „technologické deterministy“, kteří vidí závislost jedince na technologiích, nevidí však cestu, jak si jejich vliv uvědomit a využít jej v zájmu člověka.

Michal Šimůnek
 

Literatura
Kroker, A. (1984): Technology and The Canadian Mind. Innis/McLuhan/Grant. Montreal: New World Perspective.
Marchand, P. (1998): Marshall McLuhan. The Medium and the Messenger. Cambridge, Massachusetts: The MIT Press.
McLuhan, H., M. (2000): Člověk, média a elektronická kultura. Výbor z díla. Brno: Jota.
McLuhan, H., M. (1991): Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha: Odeon.
 

<<Archiv čísla 4

Kompletní heslář >>

 

NAVRCHOLU.cz