Mediální výchova – kriticko-hermeneutická větev | RPM č. 8

Ve středu pozornosti kriticko-hermeneutické větve mediální výchovy stojí skutečná média, s jejichž produkty přicházejí jednotliví členové dané společnosti každodenně do styku. Tato tradice kritické analýzy médií a obsahu jejich sdělení je charakteristická především pro kontinentální Evropu, Skandinávii a Kanadu. Teoretický základ vychází z takzvaných kritických teorií masových médií, které jsou součástí kulturálních studií.
Kritická analýza a interpretace mediálních sdělení se soustředí na rozbory zpravodajství, reklamy a pořadů spotřební zábavy. Zkoumáním mechanismů produkce, distribuce a recepce konkrétních mediovaných sdělení a poznáváním jejich cílů získávají žáci a studenti kritický odstup od obsahu sdělení. Ten je nutný k tomu, aby mohli sdělení porozumět a správně je interpretovat nejen ve školním prostředí, ale také ve skutečném životě. Tím se stanou dostatečně imunními proti takovým typům sdělení, které společnost chápe jako nežádoucí jak pro svobodný a plnohodnotný život jednotlivce, tak i pro fungování celé společnosti.
Důležité je, že žáci a studenti reflektují mediovaná sdělení, která vycházejí z jejich vlastního kulturního prostředí. Kulturní symboly, mýty a stereotypy, zažité vzorce chování a jednání, zvnějšku daný úhel pohledu na realitu a proces jejího výkladu se totiž odrážejí právě ve sděleních komunikovaných prostřednictvím médií. To, že se je žáci a studenti naučí rozeznávat, přispěje i k následnému uvědomění si vlastních, kulturně formovaných procesů myšlení, myšlenkových omezení a předsudků.
Klíčovými pojmy diskutovaného přístupu k mediální výchově jsou kritický přístup (kritická reflexe) a interpretace mediovaného sdělení. Díky kritickému přístupu je mediálně gramotný člověk schopen ve sdělení vysledovat případné manipulační a propagační techniky. Je také dostatečně kompetentní na to, aby odhalil mechanismus jeho vzniku a cíle, které tvůrci sdělení sledují.
Pojem interpretace nabývá na důležitosti ve spojitosti s pojetím publika jako aktivních příjemců mediovaných sdělení. Aktivita členů publika spočívá ve schopnosti dekódovat tato sdělení v jiném významovém módu než v jakém je jejich tvůrci zakódovali. Tato schopnost roste v přímé úměrnosti k tomu, z do jaké míry odlišného společensko-kulturního prostředí tvůrce a příjemce sdělení pocházejí.
Kriticko-hermeneutická větev mediální výchovy je ve své podstatě neoddělitelná od prakticky zaměřeného konceptu learning by doing, který umožní žákům a studentům ověřit si teoreticky nabyté znalosti a vědomosti v praxi.

Eva Vránková
 

Literatura
Akademický slovník cizích slov
. 2001. Praha: Academia.
Burch, Elizabeth 2002. „Media Literacy, cultural proximity and TV easthetics.“ Media, Culture and Society 2002, 24/4: 571–579.
Česká škola. WWW: http://www.ceskaskola.cz
Dětská televize. WWW: http://www.dtv.cz
Jirák, Jan. „Mediální výchova ve světě.“ Mediální bubáci. WWW: http://www.afis.cz/bubaci/medfejeton.html
Státní informační politika ve vzdělávání. WWW: http://www.e-gram.cz
 

<<Archiv čísla 8

Kompletní heslář >>

 

NAVRCHOLU.cz