Mediální výchova | RPM č. 8

Mediální výchova představuje systematickou snahu zvyšovat společenské povědomí o médiích a mediálním obrazu světa. Zároveň reflektuje potřebu vybavit jednotlivce dovednostmi potřebnými k samostatné tvorbě mediovaných sdělení. Zaměřuje se zejména na porozumění společenským hodnotám, na dovednosti komunikace a kooperace, na každodenní praktické činnosti mediální povahy a na výchovu k samostatnému jednání a myšlení.
Celek mediální výchovy směřuje k naplnění dvou základních cílů. Prvním z nich je pěstování kritické reflexe médií a jimi vytvářených obsahů u příjemců z řad publika. Touto oblastí se zabývá kriticko-hermeneutická větev mediální výchovy, jejíž koncept vychází z kritických teorií masových médií. Předpokládá se, že porozumění principům a mechanismům fungování médií tvoří základ pro schopnost kritického přijímání a posuzování mediovaných sdělení. Díky tomu jsou jednotlivci i celá společnost lépe chráněni před potenciálním zneužitím masových médií, například k prosazení názorů a hodnot, které slouží soukromým potřebám kulturních, politických a ekonomických elit.
Druhým cílem mediální výchovy je praktická příprava jednotlivce na samostatné využívání médií. Zde se jedná o takzvaný learning-by-doing koncept. V jeho rámci se žáci a studenti učí vyhledávat informace a realizovat vlastní myšlenky a nápady například pomocí webové stránky, fotografie, digitálně natočeného filmu nebo novinového článku.
Výše popsaný koncept mediální výchovy označujeme jako tradiční. Jeho východiska se formulovala na základě postupného prorůstání společnosti a takzvaných masových médií, především tisku, rozhlasu a televize. Členové publik/a mají v tomto pojetí pouze malou možnost aktivně se podílet na utváření mediálního prostoru. Výchovné působení na příjemce mediovaného sdělení má tedy za úkol minimalizovat nekritické přijímání toho, co člověk čte, slyší nebo vidí.
Vedle tradičního se v posledních letech prosazuje i takzvaný teleologický přístup k mediální výchově. Ten úzce souvisí s rozšířením digitálních technologií, které narušují předchozí rozdělení rolí na aktivního producenta a pasivního příjemce mediovaného sdělení. Mediální výchova v tomto pojetí má za úkol zkoumat, analyzovat, rozvíjet a zdokonalovat nové možnosti, které moderní informační a komunikační technologie otevírají na poli výuky a takzvaného celoživotního vzdělávání (výukové aplikace, virtuální škola, virtuální univerzita).
Cílený koncept mediální výchovy a jejího zařazení do národního kurikula se začal prosazovat v osmdesátých letech dvacátého století ve Spojených státech amerických a záhy také v některých zemích Evropy. V současné době se s mediální výchovou na různých úrovních školství setkáváme ve všech vyspělých zemích světa – tedy všude tam, kde jsou masová média nedílnou součástí běžného života lidí. V posledních letech se rozvinula diskuse o vhodnosti či potřebě zavedení mediální výchovy do základního školství i v České republice.
Argumenty obhájců mediální výchovy znějí následovně: 1) Osobní zkušenost a prožívání reality byly v mnoha ohledech nahrazeny jejich zprostředkovaným podáním za pomoci médií. Tím se vytvořil poměrně velký prostor pro možnou manipulaci obsahu sdělení. 2) Existuje potenciální nebezpečí škodlivého vlivu mediovaných sdělení zobrazujících společensky nepřijatelné hodnoty a chování na jednání lidí. (V této souvislosti se často diskutuje například o možném vlivu násilí na televizní obrazovce na psychiku jedince.) 3) Orientace v nových komunikačních technologiích se stává nezbytným předpokladem pro seberealizaci jedince a pro jeho všestranné společenské uplatnění.
Existují dva způsoby, kterými se mediální výchova do školství zavádí. Představí se jako nový, samostatný vyučovací předmět, nebo se její témata zahrnou do osnov již existujících vyučovaných předmětů. Například výuka mateřského jazyka poskytne prostor pro ilustraci toho, že stejný výraz, věta nebo sdělení může v závislosti na okolnostech, intonaci či za použití vhodného obrazového doprovodu nabývat různých významů; v základech společenských věd lze žáky seznámit s manipulativními technikami používanými kupříkladu při volebních kampaních; v dějepise se mohou zabývat společenskými důsledky vynálezu knihtisku, telegrafu, telefonu či internetu.

Eva Vránková
 

Literatura
Jirák, Jan. „Mediální výchova ve světě.“ Mediální bubáci. WWW: http://www.afis.cz/bubaci/medfejeton.html
Kosek-Třísková, Lenka 2003. „Mediální výchova.“ Videohobby 07/2003. WWW: http://www.dtv.cz/jms/proc.html
Media and Communications Studies Site. WWW: http://www.aber.ac.uk/media/sections/meded.html
Tella, S. 1997. „Media and Man – On Whose Terms? Aspects of Media Education.“ In Tella, S. (ed.) Media nykypäivän koulutuksessa. (Media in Today's Education.) Proceedings of a Subject-Didactic Symposium in Helsinki on Feb. 14, 1997. Helsinki: University of Helsinki. Research Report 178, 11–21. WWW: http://www.helsinki.fi/~tella/178mediaedu.html
U.K. Media Education Website. What is Media Education...? WWW: http://www.mediaed.org.uk/whatis.htm
Vagenknechtová, Markéta. Mediální výchova: jisté řešení nebo zbytečnost?
WWW: http://zs.duba.indos.cz/clanky/medialni_vychova.htm
 

<<Archiv čísla 8

Kompletní heslář >>

 

NAVRCHOLU.cz