Nová média | RPM č. 4

Označení nová média či – přesněji – digitální média se váže k platformě mediálních technologií, založených na digitálním, tedy numerickém zpracování dat. V širším slova smyslu koncept digitálních médií zahrnuje celé pole výpočetních, computerových technologií a s nimi spojených datových obsahů, v užším slova smyslu se pak vztahuje pouze k počítačově, tedy digitální technologií mediované komunikaci.
Digitální média vznikala od 40. let 20. století konvergencí řady technologických a teoretických konceptů. Technologické kořeny mají digitální média v Babaggeových pokusech s mechanickými výpočetními soustavami (19. století) a v pracích matematiků Alana M. Turinga a Johna von Neumanna, kteří v první polovině 20. století nezávisle na sobě definovali principy chodu mechanických a elektronických počítačů a automatů. Teoretické kořeny (ve vztahu k textualitě, tedy obsahu a jeho formě) digitálních médií lze najít v teoriích hypertextu, které v sobě propojují vize Vannevara Bushe (autor nikdy nerealizovaného Memexu, hypertextového stroje), koncepty R. Barthese, J. Derridy, P. Virilia, T. Nelsona a dalších. Vznik digitálních médií v jejich užším pojetí lze patrně spojovat s úspěšnou realizací hypertextového média v počítačovém prostředí (konec 60. let 20. století) a vznikem první decentralizované počítačové sítě v rámci amerického vojenského projektu ARPA (1963).
Klíčem k masovému rozšíření a prosazení se digitálních médií a digitálních technologií byl především vznik osobního mikroprocesorového počítače na konci 70. let 20. století, otevření počítačových sítí univerzitám a posléze veřejnosti během 70. a 80. let a průnik digitálních technologií do sfér obchodu, výroby, dopravy a kulturního průmyslu v téže době. Od počátku 90. let se v souvislosti s masivním nástupem Internetu (celosvětové počítačové sítě, založené na technologickém modelu ARPA Netu) a další expanzí digitální technologie hovoří o digitální revoluci. Téma digitálních médií se během 90. let stalo běžnou součástí mainstreamového a každodenního diskurzu a životního stylu, nedílnou součástí každodennosti Západu, začalo být přijímáno v rovině politické (zde především v souvislosti s tématem kontroly) i ekonomické (téma tzv. nové ekonomiky). Podle řady teoretiků a technologů digitální média směřují k tomu, že do značné pohltí a přetransformují i média starší.
Tematizování digitálních médií naráží na problém značné rozmlženosti konceptů, jež se k nim vážou, nevyjasněnosti řady termínů a absenci širšího teoretického shrnutí. Téma digitálních médií je bytostně multidisciplinární a jeho reflexe zahrnuje diskurzy technologické, matematicko-fyzikální, lingvistické, sociologické, ekonomické, politologické, etnografické, psychologické, mediální, literárněvědné a další, což jaksi ztěžuje ucelenější pojetí tématu. Dá se předpokládat, že teorie digitálních médií (či kyberteorie) zůstane nadále spíše fragmentarizovaným souborem konceptů a reflexivních výpovědí, kořenících v řadě již ustavených přírodovědných a sociálněvědných oborů.

Jakub Macek
 

Literatura
Koskimaa, Raine (2000): DIGITAL LITERATURE: From Text to Hypertext and Beyond, Jyväskylä (WWW – http://www.cc.jyu.fi/~koskimaa/thesis)
Landow, George P. (1998): Hypertext a kritická teorie – Hypertextový Derrida, poststrukturalista Nelson?, Biograph 6: 9 – 21.
Lévy, Pierre (2000): Kyberkultura. Karolinu. Praha.
Macek, Jakub (2002): Digitální média a ideál svobody. Sedmá generace 8: 4 – 7.
Negroponte, Nicholas (2001): Digitální svět. Management Press – Softwarové noviny, Praha.
 

<<Archiv čísla 4

Kompletní heslář >>

 

NAVRCHOLU.cz