Nová média | RPM č. 4
Označení nová média či – přesněji – digitální média se váže
k platformě mediálních technologií, založených na digitálním, tedy
numerickém zpracování dat. V širším slova smyslu koncept digitálních médií
zahrnuje celé pole výpočetních, computerových technologií a s nimi spojených
datových obsahů, v užším slova smyslu se pak vztahuje pouze k počítačově,
tedy digitální technologií mediované komunikaci.
Digitální média vznikala od 40. let 20. století konvergencí řady
technologických a teoretických konceptů. Technologické kořeny mají digitální
média v Babaggeových pokusech s mechanickými výpočetními soustavami (19.
století) a v pracích matematiků Alana M. Turinga a Johna von Neumanna, kteří
v první polovině 20. století nezávisle na sobě definovali principy chodu
mechanických a elektronických počítačů a automatů. Teoretické kořeny (ve
vztahu k textualitě, tedy obsahu a jeho formě) digitálních médií lze najít v
teoriích hypertextu, které v sobě propojují vize Vannevara Bushe (autor
nikdy nerealizovaného Memexu, hypertextového stroje), koncepty R. Barthese,
J. Derridy, P. Virilia, T. Nelsona a dalších. Vznik digitálních médií v
jejich užším pojetí lze patrně spojovat s úspěšnou realizací hypertextového
média v počítačovém prostředí (konec 60. let 20. století) a vznikem první
decentralizované počítačové sítě v rámci amerického vojenského projektu ARPA
(1963).
Klíčem k masovému rozšíření a prosazení se digitálních médií a digitálních
technologií byl především vznik osobního mikroprocesorového počítače na
konci 70. let 20. století, otevření počítačových sítí univerzitám a posléze
veřejnosti během 70. a 80. let a průnik digitálních technologií do sfér
obchodu, výroby, dopravy a kulturního průmyslu v téže době. Od počátku 90.
let se v souvislosti s masivním nástupem Internetu (celosvětové počítačové
sítě, založené na technologickém modelu ARPA Netu) a další expanzí digitální
technologie hovoří o digitální revoluci. Téma digitálních médií se během 90.
let stalo běžnou součástí mainstreamového a každodenního diskurzu a
životního stylu, nedílnou součástí každodennosti Západu, začalo být
přijímáno v rovině politické (zde především v souvislosti s tématem
kontroly) i ekonomické (téma tzv. nové ekonomiky). Podle řady teoretiků a
technologů digitální média směřují k tomu, že do značné pohltí a
přetransformují i média starší.
Tematizování digitálních médií naráží na problém značné rozmlženosti
konceptů, jež se k nim vážou, nevyjasněnosti řady termínů a absenci širšího
teoretického shrnutí. Téma digitálních médií je bytostně multidisciplinární
a jeho reflexe zahrnuje diskurzy technologické, matematicko-fyzikální,
lingvistické, sociologické, ekonomické, politologické, etnografické,
psychologické, mediální, literárněvědné a další, což jaksi ztěžuje
ucelenější pojetí tématu. Dá se předpokládat, že teorie digitálních médií
(či kyberteorie) zůstane nadále spíše fragmentarizovaným souborem konceptů a
reflexivních výpovědí, kořenících v řadě již ustavených přírodovědných a
sociálněvědných oborů.
Jakub Macek
Literatura
Koskimaa, Raine (2000): DIGITAL LITERATURE: From Text to Hypertext and
Beyond, Jyväskylä (WWW –
http://www.cc.jyu.fi/~koskimaa/thesis)
Landow, George P. (1998): Hypertext a kritická teorie – Hypertextový
Derrida, poststrukturalista Nelson?, Biograph 6: 9 – 21.
Lévy, Pierre (2000): Kyberkultura. Karolinu. Praha.
Macek, Jakub (2002): Digitální média a ideál svobody. Sedmá generace 8: 4 –
7.
Negroponte, Nicholas (2001): Digitální svět. Management Press – Softwarové
noviny, Praha.
|