Nové typy válek  | RPM č. 2

Souhrnné označení pro nové způsoby vedení válečných konfliktů, jejichž charakteristickými rysy jsou využívání vyspělých technologií, informace jako hlavní devíza úspěchu a efektivní organizace jednotlivých aktérů. Vznik těchto konfliktů souvisí zejména s procesy globalizace, krizí národního státu a s revolucí v oblasti informačních a komunikačních technologií. Za předzvěst n. t. v. jsou považovány některé konflikty konce dvacátého století (válka v Perském zálivu, válka v Jugoslávii, povstání Zapatistů v mexickém Chiapasu). Podle Mary Kaldor již definitivně skončila éra tzv. starých válek, jejichž aktéry byly armády národních států — a to především kvůli silnému odporu globální veřejnosti k rozsáhlým mezistátním válkám, zpochybnění efektivity těchto válek v dosahování politických cílů a vzájemné propojenosti a závislosti států na vojenské úrovni. Do nových válek se budou zapojovat rozliční, často anonymní aktéři (vedle národních či nadnárodních armád paravojenské skupiny, teroristické a zločinecké organizace) s rozličnými cíli (zastrašování, psychologický nátlak, vyvolání paniky apod.), využívajíce nejvyspělejších vojenských a informačních technologií.
V teoretických studiích zabývajících se novými podobami válečných konfliktů se o n. t. v. hovoří například jako o “privatizovaných” (David Keen), “postmoderních” (Mark Duffield) či “virtuálních” válkách (Chris Hables Gray); nejpoužívanější je ovšem termín “informační válka” (“infowar”), zdůrazňující primární roli informací v současných a budoucích válečných konfliktech. Informační technologie měly vždy spíše druhotné postavení za “skutečnými” zbraněmi, postupně se však stávají nejdůležitější výzbrojí a nejzranitelnějším místem jednotlivých válečných aktérů. Pro většinu z nich bude snazší a účinnější než přímé ničení armády nepřítele napadání jeho vojenských informačních systémů a civilní informační infrastruktury (komerční komunikace, televizní a rozhlasové vysílání, systémy finančních dat, dopravní kontrolní systémy apod.). Podle Johna Rothrocka je hlavním cílem informační války: 1) snížit schopnosti nepřítele chápat probíhající události a ochránit nás před ztrátou takové orientace; 2) znemožnit nepříteli efektivně využívat nabytých znalostí a informací a posilovat a ochraňovat naše vlastní schopnosti v této oblasti.
Vedle pojetí n. t. v. jako válek informačních se v současných studiích prosazují rovněž pojmy „kyberválka“ („cyberwar“) a „válka na síti“ („netwar“). V koncepci vypracované Johnem Arquillou a Davidem Ronfeldtem jde v podstatě o rozlišení dvou úrovní informační války: kyberválka se nachází na vojenském konci spektra nových konfliktů (vysoce a středně intenzivní konflikty) a staví proti sobě formální vojenské síly, válka na síti figuruje na jeho společenském konci (konflikty s nízkou intenzitou) a zahrnuje spíše nestátní, paravojenské či jiné nepravidelné síly. Kyberválka je způsob vedení — včetně přípravy na vedení — vojenských operací, jehož metodou je rušení a ničení nepřátelských informačních a komunikačních systémů, na nichž závisí protivníkova znalost sebe sama. Válka na síti je komplexním informačně orientovaným přístupem k sociálnímu konfliktu: hlavním cílem je narušení, zničení nebo modifikace toho, co určitá populace ví, či co si myslí, že ví o sobě samé a o světě kolem. Může používat veřejné diplomatické prostředky, propagandu, psychologické kampaně, politický a kulturní převrat, klamání či ovlivňování lokálních médií, infiltraci počítačových sítí a databází.


Marek Šebeš
 

<<Archiv čísla 2

Kompletní heslář >>

 

NAVRCHOLU.cz