Populární požitky (Popular pleasures) | RPM č. 1

Pojem populární požitky má klíčový význam pro pochopení povahy populární kultury. P. p. jsou nástrojem identifikace diváků s produkty populární kultury a je pro ně charakteristické bezprostřední emocionální či senzuální spojení s objektem zájmu. Vymezení p. p. je značně variabilní a proměňuje se v závislosti na diskursivním užití daného označení. Nejvýrazněji ovlivnily pojetí p. p. psychoanalytická a sociologická, respektive feministická perspektiva.
Přístupy opírající se o psychoanalytickou teorii vidí povahu p. p. především ve vztahu textu a nevědomí, respektive ve vazbě mezi divákem a specifickými reprezentacemi. Psychoanalytický přístup inspiroval především kritické teorie, které vnímají p. p. jako odměnu nabízenou konformnímu divákovi patriarchálním systémem, a upozorňují tak na jejich hegemonní povahu. V tomto smyslu pak rozpracovává danou problematiku především feministická kritika opírající se o lacanovskou psychoanalýzu. Její představitelky upozorňují zvláště na skutečnost, že ačkoliv jsou ženské a mužské slasti zakoušeny v patriarchální společnosti odlišně, obecně platí, že původ či princip slasti je spojen s ranými psychickými procesy, které jsou společné všem individuím, a tudíž nepodléhají zpočátku rodové, náboženské, třídní či rasové determinaci. Feministická kritika se v tomto smyslu soustřeďuje zvláště na mechanismy sociální reprodukce p. p., a to především v souvislosti se strategiemi stereotypizace, například v reklamních poselstvích apod.
Sociologický přístup akcentuje více význam p. p. v jejich vztahu k sociální struktuře a k sociálním praxím subjektů. Samostatnou kapitolu tvoří v rámci této perspektivy problematika regulace a institucionalizace p. p. jako sociálně směnitelného zboží, respektive otázka, jak se p. p. stávají sociálně přijatelnými.
V osmdesátých letech minulého století začíná sílit perspektiva zdůrazňující, že p. p. v sobě nesou potenciál rezistence či subverze (např. de Certeau, Fiske). Někteří teoretici populární kultury vnímají p. p. jako opozitum ideologie. Klíčovou roli sehrál v dané souvislosti přístup představitelů tzv. kulturální analýzy, která se zaměřuje především na to, jak a jakými prostředky spouštějí různé typy textů různé druhy p. p. Tento pohled se v posledních letech rozvíjí především v rámci tzv. kulturálních, respektive mediálních studií, která se pokoušejí rehabilitovat význam takových prožitkových kvalit, jako je touha, respektive její potlačení, a odmítají tak perspektivu, jež chápe texty především jako racionální a logické struktury.

Jaromír Volek
 

Literatura
Barthes, R. (1975): The Pleasure of the Text. New York, Hill  Wang.
Coward, R. (1984): Female Desire. Women’s Sexuality Today. London, Paladin.
Fiske, J. (1989): Understanding Popular Culture. London, Unwin Hyman.
Fiske, J. (1989): Reading Popular Culture. London, Unwin Hyman.

 

<<Archiv čísla 1

Kompletní heslář >>

 

NAVRCHOLU.cz