Stereotypizace | RPM č. 9

Zjednodušený způsob reprezentace instituce, fenoménu, lidského projevu, rysu či postoje, který určitým způsobem deformuje původní předlohu. Typizace a stereotypizace jsou chápány jako konstitutivní prvky sociální konstrukce reality, které formou kategorizujícího zjednodušení pomáhají v orientaci ve struktuře sociálního systému.
S. se oproti typizacím (fenomenologická sociologie) – ustáleným strukturám zkušenosti – liší v tom, že není pouhým procesem zjednodušení, systematizace a zpřehlednění. S. zjednodušené rysy ujařmuje tak, že stereotypy fungují současně jako nositelé soudů, názorů i předsudků, jež jsou v rámci každodenního života tzv. vždy k dispozici. Poprvé v tomto smyslu od sebe pojmy typizace a stereotypizace odlišil Richard Dreyer, který u stereotypu zdůraznil jeho schopnost redukovat, esencializovat a fixovat „rozdíly“.
S. tak jako psychický a současně sociální mechanismus představuje na jedné straně určitý konsenzus v pohledu na svět, konsenzus usnadňující skrze sdílení sociální orientaci, ale na straně druhé determinuje vnímání i hodnocení určitých skupin jevů a ovlivňuje postoje a chování vůči nim. V tomto rámci lze s. chápat jako nástroj reprodukce mocenských vztahů, a případně tedy i jako výraz dominantní ideologie, který pomáhá naturalizovat status quo.
Zjednodušení, ustrnulost, zobecněná očekávání, hodnocení i deformace původního vzoru, skrze něž se mocenské vztahy reprodukují, tak vedou ke vnímání s. jako diskriminačního procesu. To, co je stereotypizováno, automaticky ustupuje do marginální pozice či stavu podřízenosti, a je jako takové také vnímáno a přejímáno. S. jako proces reprodukce dominantních hodnot tak bývá v rámci mediální produkce často spojována s mytickými strukturami. Skrze mýtus reprezentovaná schémata účinně multiplikují symbolickou represi, petrifikují sociální exkluzi (ekonomickou nerovnost, atp.) a současně mohou sloužit jako racionalizace ustrnulosti, nenávisti i agrese.
Nejčastějšími objekty stereotypizací jsou jinakost, Druhý, resp. obecně skupiny (jevy, vlastnosti) oddělené významovou dichotomií my/oni. Zvláště silné jsou tak národní, etnické, třídní, menšinové a genderové stereotypy, pro něž je charakteristický právě mocenský potenciál stereotypizačního procesu. Jednou z klasických studií, která se věnuje zmíněným skupinám, je výzkum Berelsona a Saltera (1946), sledující zobrazování menšin a cizinců v krátkých povídkách amerických populárních časopisů. Výzkum doložil jejich zcela nepoměrné zastoupení a negativními vylíčení jejich vlastností a chování a jimi vyznávaných hodnot. Studie mediální produkce zaměřené na genderovou stereotypizaci poukazují např. na pasivitu ženy (a její roli pouhé kulisy či sexuálního objektu), která je v mediálních naracích podřizována rozhodnutím muže coby hybatele děje.
 

Milan Vladyka
 

Literatura:
Burton, Graeme. Jirák, Jan. 2001. Úvod do studia médií. Brno: Barrister a Principal.
Hall, Stuart. 1997. „The work of representation.“ Pp. 13-63 in: Representation. Ed. by Stuart Hall. London: SAGE.
Pickering, Michael. 2001. Stereotyping. New York: Palgrave MacMillan.
Vladyka, Milan. 2002. Subjekt a stereotyp v reprezentaci Afghánského konfliktu. (Bakalářská diplomová práce.) Brno: FSS MU.
 

<<Archiv čísla 9

Kompletní heslář >>

 

NAVRCHOLU.cz