Virtuální | RPM č. 5

Slovo virtuální v jazyce každodennosti odkazuje k čemusi, co se zdá být skutečné, autentické, ačkoli takovým není. Poněkud odlišný význam má virtuální jako filosofický termín a termín teoretických diskurzů provázaných s digitálními médii. Pierre Lévy definuje virtuální, jako to, co „existuje jen jako síla, a ne jako skutek, je to pole sil, které mají sklon k řešení aktualizací“ (Lévy 2000). Virtuální tak není opakem reálného, ale je formou reálného, formou komplementární k aktuálnímu. Dialektika virtuálního a aktuálního bývá často ilustrována na příkladu Barthesových analýz jazyka, kdy langue (řeč jako soubor pravidel, významů a nerealizovaných potenciálních výpovědí) zastupuje virtuální a parole (konkrétní výpověď, tedy aktuální realizace potenciálu langue) pak aktuální. Kořeny tohoto komplementárního pojetí virtuálního a aktuálního je podle Shawna P. Wilbura možno hledat v náboženském jazyce středověku – zde se slovo virtual vztahovalo k soudobému chápání moci a dobra a ke křesťanskému pojetí zázraku; charakteristické pro „virtuální“ bylo, že bylo s to vést k efektu, nebo sebe samo přetvořit v efekt, a to často bez „efektu reálného“ (Wilbur 1996).
V diskurzu digitálních médií je v technologické rovině termín virtuality spojen s procesem digitalizace – digitalizovaná, tj. v binárním číselném kódu zapsaná informace, bývá označována jako virtuální (tedy potenciálně existující, tzn. vyvolatelná); aby byla přístupná recipientovi, musí být aktualizována do formy symbolického výstupu. Ivo Bělohoubek doplňuje tuto technologickou rovinu o rovinu interpretační, když tvrdí, že „každá aktualizace je subjektivním aktem, zvýznamňováním, intepretací a jednáním“, a tuto subjektivitu aktualizace podtrhuje konstatováním, že „ono ‚tady a teď‘ obsažené v aktuálním znamená jedinečnost, závislost na daném čase a místě a sociální přítomnost a interakci“ (Bělohoubek 2001).

Jakub Macek
 

Literatura
Bělohoubek, Ivo. 2001. „Subverze v informační společnosti.“ Pp. 43 – 63 in Média a realita ed. by Volek, Jaromír – Štětka, Václav. Brno: FSS MU.
Lévy, Pierre. 1998. Becoming Virtual. Identity in the digital Age. New York: Plenum Trade.
Lévy, Pierre. 2000. Kyberkultura. Karolinum: Praha.
Wilbur, Shaw P. 1996. „An Archeology of Cyberspaces: Virtuality, Community, Identity.“ Pp. 5 – 21 in Internet Culture. Ed. by Porter, David. New York, London: Routledge.
 

<<Archiv čísla 5

Kompletní heslář >>

 

NAVRCHOLU.cz