Miloš Smetana: Televizní seriál a jeho paradoxy

Martin Škop, Barbora Vacková

(Revue pro média č. 1. – RECENZE)

Miloš Smetana: Český seriál a jeho paradoxy, ISV nakladatelství, Praha 2000, 178 s., náklad a cena neuvedeny.

Recenzovat knihu Miloše Smetany je obtížně řešitelný problém. Obtížně proto, že ani autor sám neví, co vlastně napsal, zda částečně vědeckou studii, slovy autora cestu ”shrnutí a přehledu hlavních problémů”, nebo jen vzpomínky a domněnky dlouholetého dramaturga a scenáristy Československé, později České televize.

Záměru napsat poučenou vědeckou publikaci odpovídají časté citace z rozmanitých zdrojů. Již na druhé straně textu se čtenář setká se slovy T. W. Adorna, avšak u drtivé většiny takových citací není uvedeno byť jen dílo, z kterého byly čerpány. Maximálně se dozvíme titul časopisu, ze kterého Smetana cituje.

V takovém případě je jednodušší říci, čím kniha není. Není totiž objektivní a v mnoha případech ani věcná. Omluvou v takovém případě nemůže být to, že autor si zvolil náročný úkol pohovořit o dosud nezmapované oblasti, jakou je československý, respektive český televizní seriál.

Absence objektivity snad vyplývá z často osobní zainteresovanosti M. Smetany na vzniku mnoha televizních titulů. Ta jej vedla i k výběru titulů, kterými se ve své knize zabývá důkladněji. Je třeba dodat, že čtení nepřinese žádný nový pohled na probírané téma. Vinu na tom má i fakt, že k hodnocení seriálů byly často užívány pouze dobové recenze, často přímo z pera samého pana Smetany. A i v případě novějších děl má čtenář pocit, jako by četl recenzi napsanou před dvaceti lety.

Kniha začíná od prvních televizních seriálů a končí s posledními díly uvedenými na obrazovce ČT. Čtenář tak může sledovat, na jakém koleně se rodil český seriál. Dále jsou s velice chabou obhajobou vyzdvihovány některé normalizační série — například Inženýrská odysea, Nejmladší z rodu Hamrů, jiným je nepochopitelně věnováno jen místo v závorce (Byli jednou dva písaři). Tato volba ve čtenáři vzbuzuje podezření, že seriál zobrazující ”pravdivé lidské osudy, celý poválečný vývoj našeho zemědělství” v Nejmladším z rodu Hamrů získal vyšší hodnocení jen proto, že M. Smetana byl jeho dramaturgem.

Rozpaky také vzbuzují postřehy o seriálech Inženýrská odysea, Muž na radnici nebo Okres na severu, které údajně obsahují ”protirežimní větičky”, na něž národ čekal. Dobová zatíženost těchto seriálů je však natolik neoddiskutovatelná, že alespoň zmínka o ní by měla mít v seriózní publikaci své místo.

Stejnou nekritičnost zaujímá M. Smetana i k mnohým porevolučním titulům — například Život na zámku. Pokus srovnat jej se zahraničními telenovelami lze však považovat za lest a úskok. Autor srovnává takovým způsobem, že kladné stránky domácího produktu porovnává slabými importovaného. Překvapivě tak v soutěži krás řemeslných výrobků vítězí Život na zámku. Autor poněkud pozapomněl, že — podle jeho slov — “je seriál masová zábava”. Vítězství domácí produkce je patrné i v koprodukčních titulech. V seriálu Cirkus Humberto byl ”projev německých herců, představitelů rodiny Berwitzovy, nepříjemně nadnesený, ne dost umělecky přesvědčivý, a zdaleka nedosahoval úrovně českých herců”. M. Smetana však zřejmě viděl seriál, který na obrazovky nedorazil. Projev českých herců v ničem německé kolegy nepřevyšoval. Střídmý projev zahraničních herců byl často naopak příjemnou změnou, na rozdíl od patosu a přehrávání mnohých domácích. Pro autora však existuje jen jedna cesta — jeho. Názorovou pluralitu autor jako by hodlal svým postupem umlčet.

O tom svědčí i jednostranný přístup k autoru J. Dietlovi, nepochybnému profesionálovi. Autor však k němu přistupuje téměř jako k nedotknutelné autoritě (zřejmě kvůli svému přátelství — to není nic špatného, ale ne v seriózní studii). Hovořit o mistru akce či aktivity a opomenout výtvor, na němž se Dietl scenáristicky spolupodílel (Malý pitaval z velkého města), kde divák může v dramatických a napětím nabitých scénách usnout, je však faux pas. Hovořit o mistru zkratky znamená nepoznat diváky, kteří nad některými zkratkami v bezpochyby populárním seriálu Nemocnice na kraji města stále dumají.

M. Smetana učinil pokus, který je výborným propagačním materiálem České televize, a jako s takovým by s ním měl čtenář zacházet. Lze z něj vyčíst, co je dobré na českém seriálu. Jeho paradoxy jsou však snad podobné publikace, které do problematiky nevkládají žádné nové náměty ani úhly pohledu.

 

<<Archiv čísla 1

Archiv recenzí >>

 

NAVRCHOLU.cz