Propaganda (nejen) za první světové války

Klára Kuběnová

(Revue pro média č. 2 – RECENZE)

Harold D. Lasswell: Propaganda Technique in World War I, The M.I.T. Press, Cambridge and London 1971, 233 s., náklad a cena neuvedeny.

Harold Lasswell je bezesporu jednou z nejvýznamnějších postav v oblasti studia propagandy a politické psychologie. Recenzovaná kniha je Lasswellovou disertační prací a publikoval ji poprvé v roce 1927.

S určitým časovým odstupem analyzuje Lasswell v této práci podobu, organizaci a charakter válečných propagandistických kampaní hlavních aktérů první světové války. Z těchto partikulárních segmentů pak sestavuje obecnou teorii propagandy, která je dodnes — i přes markantní změny v podobě politiky, války a společnosti obecně — považována za základní, platný a podnětný příspěvek k diskusi o podobě a významu propagandy v míru i ve válce.

Obsahová logika knihy Techniky propagandy za první světové války je postavena na principu sklížení teorie a praxe — jednotlivé autorovy myšlenky a tvrzení jsou velice pečlivě a zásadově doplňovány konkrétními faktickými údaji, citacemi z dobového tisku, záznamy prohlášení významných postav válečného konfliktu a poměrně jasnou a trefnou analýzou sociálního a politického kontextu sledovaných událostí, v níž se Lasswell nerozpakuje zajít až do vzdálenější minulosti. Velice podrobně se autor zabývá také tehdy používanými technikami distribuce propagandistických sdělení. Lasswell ale nezůstává u pouhého popisu situace. Jeho kritika práce válečných propagandistů je mnohdy zdrcující. Díky této dokonalé kombinaci je Lasswellova práce nesmírně čtivá a autentická; poskytuje dostatečně celistvý obraz podmínek a okolností, za nichž v první světové válce propaganda působila.

Zásadní kapitoly knihy Techniky propagandy za první světové války jsou rozděleny podle témat, která má propaganda ve společnosti zviditelňovat a kolem nichž má lid srocovat; jedná se tedy o problémy válečné viny a cíle války, o téma satanismu, o vytváření iluze vítězství, zajišťování a udržování přátelských vztahů se spojenci a v neposlední řadě o demoralizaci nepřítele.

První kapitoly jsou obecnějšího rázu. Pojednávají o základních podmínkách propagandy a o její organizaci. Podle Lasswella hraje v propagandě významnou úlohu morálka společnosti, jež je jejím terčem. Národ s vysokým stupněm morálky je schopen mnohem lépe odolávat působení nepřátelské propagandy. Vlády však k zakotvení tohoto stupně morálky propagandu také potřebují. Žádná vláda nemůže podle Lasswella doufat ve vítězství bez sjednoceného národa za svými zády a žádná vláda nemůže vytvořit sjednocený národ bez kontroly myšlení svých občanů. Vzniká nám tu tedy zásadní paradox, který je pro pochopení významu propagandy v životě současné společnosti nepostradatelný: propaganda jako obrana proti propagandě.

Charakteristický je také Lasswellův důraz na nehmotný, ideový charakter propagandy, neboť jednota obyvatelstva — jeden ze základních cílů válečné propagandy — není zajišťována “usměrňováním” svalů; je to spíše opakování myšlenek než pohybů, co stimuluje jednotu civilního obyvatelstva.

Kapitola druhá pojednává podrobně o různých typech organizace válečné propagandy, tak jak byly využity jednotlivými aktéry. Lasswell je vůči vybraným způsobům organizace propagandy velice kritický a navrhuje zde vlastní možnosti řešení.

Následující kapitoly potvrzují, že Harold D. Lasswell byl především vynikající a bystrý psycholog. Pozoruhodná je zvláště jeho schopnost vcítit se do myšlení jedince a mas, předvídat jejich jednání a oprostit se od zbytečného moralizování. Lasswell tvrdí, že psychologický odpor vůči válce je v moderních národech tak velký, že každá válka musí být vedena jako válka proti nebezpečnému a vražednému agresorovi. Propagandista tedy musí především vzbudit mezi občany přesvědčení, že vinu za vypuknutí války nese jen a právě nepřítel, a musí jasně definovat válečné cíle, které občany motivují k neutuchající participaci. Jakmile propagandista přenese vinu rozpoutání války na nepřátelský národ, začne jeho skutečná práce. Co se týče válečných cílů, je podle Lasswella vhodné podporovat tzv. kolektivní egoismus neboli etnocentrismus národa, který umožní interpretovat válku jako boj za ochranu a propagaci jeho vlastního vyspělého typu civilizace. Takovýchto až “machiavelisticky” pragmatických a silně racionalizujících tvrzení předkládá Lasswell ve své práci desítky; chápe totiž propagandu jako nástroj politiky a její analýzu provádí právě s cílem odhalit její co nejefektivnější podobu, nehledě na “následky”.

Dalším cílem válečné propagandy je “satanizace” nepřítele. Pokud totiž veřejnost věří, že nepřítel rozpoutal válku a blokuje permanentní, prospěšný a zbožný mír, dosáhl propagandista svého záměru. Ale pro ujištění své pozice je vhodné posílit mínění národa příklady nestoudnosti a mravní zkaženosti nepřítele. Každý národ, který vyprovokuje válku a brání míru, musí být nestoudný, nenapravitelný, bezbožný a perverzní; nepřítel řídí lživou propagandu, je hádavý, krutý a destruktivní. K vytvoření tohoto obrazu velmi dobře poslouží nejrůznější stereotypní příběhy, zkazky a vyprávění o ukrutnostech, jichž se nepřítel dopustil, doplněné vyprávěními očitých svědků v podobě knih, rozhovorů apod. Lasswell doporučuje, aby byl důraz kladen na ubližování ženám, dětem, starým lidem, duchovním a jeptiškám a také na sexuální abnormality, zmrzačené vězně a vojáky. Tyto příběhy podle Lasswella vyvolávají silné rozhořčení a uspokojují jakési mocné, skryté impulsy.

Dalším významným tématem propagandy během války musí být pravděpodobnost vítězství. Správný způsob jak řídit veřejnost spočívá v jejím utvrzování ohledně naprostého úspěchu společné věci. Pokud bude totiž veřejnost přesvědčena o zbytečnosti svého válečného úsilí, obrátí se její pozornost k jiným problémům a přestane nenávidět nepřítele — poté následuje skutečný vojenský kolaps. Propagandista v tomto případě může využít proroctví, vyprávění o hrdinských činech vlastních vojáků atd.

Dalším významným tématem je demoralizace nepřítele. Lasswell doporučuje pro podkopání aktivní záště protivníkovy veřejnosti přesunout její zlost na nový, nezávislý objekt. Základní myšlenkou takto mířené propagandy je neutuchající refrén: “Váš cíl je beznadějný. Vaše krev je prolévána zbytečně.” Stačí znepřáteleným vojákům ukázat, jak dobře se mají jejich protivníci, jak velkoryse se nepřátelé chovají ke svým zajatcům, jak špatně jsou na tom jejich rodiny v rodné zemi a jak dobře se mají jejich vůdcové a vládci. Morálka je tím, co udržuje vojsko a národ ve střehu, odhodlané položit život za válečný cíl; její podkopání je základním předpokladem vlastního úspěchu.

Úspěch propagandy závisí podle Lasswella na obratném využívání jejích prostředků za vhodných podmínek. Prostředkem je vše, s čím může propagandista manipulovat, podmínkou je vše, čemu se musí přizpůsobit. Propagandistické sdělení může být podle Lasswella přenášeno ústně, písemně, obrazem či hudbou. Nejvhodnější podle něj je, aby v sobě každý propagandista pěstoval návyk identifikovat se nápaditě se subjekty, jež mají být ovlivněny, a aby odhaloval všechny možné přístupové cesty k jejich pozornosti. Lasswell říká: “Vezměme si například skupinu lidí, kteří řídí na ulici auto. Mohou být ovlivněni poutači umístěnými do vozu, billboardy na ulici, novinami, které čtou, rozhovory, které zaslechnou, letáky, které se ocitnou v jejich rukou, demonstracemi na ulici atd.” Příležitostí k sugesci je zkrátka nekonečně mnoho.

První světová válka podle Lasswella ukázala, že moderní válka musí být vedena na třech frontách: vojenské, ekonomické a propagandistické. Ekonomická fronta přiškrcuje, propaganda mate a vojenská síla zasazuje poslední smrtelnou ránu (coup de grace). Ve spojení s ostatními přečiny podrývá propaganda výdrž nepřátelských vojenských i civilních složek a čistí cestu fyzické moci “mužů a kovu”. Propaganda je zbraní, jejíž hlavní funkcí je zničit nepřítelovu vůli bojovat, a to tím, že zesiluje jeho depresi, zklamání a nespokojenost.

Jedna z posledních myšlenek Lasswellovy knihy vystihuje dokonale existenci, nepostradatelnost a zároveň smutnou podstatu propagandy, která rozhodně není “pekelným strojem”, “dílem ďáblovým”, nýbrž pouhým obrazem stavu lidské společnosti, ústupkem záměrům doby: “Propaganda je bezesporu jedním z nejmocnějších nástrojů moderního světa. Svého současného věhlasu dosáhla jako odpověď na souhrn okolností, které změnily podstatu společnosti. Ve velké společnosti již není více možné slít nezvladatelnost individuí ve výhni válečného tance [jak tomu bylo u primitivních kmenů, kde tuto funkci plnil například tam-tam a různé rituály]. Nový a rafinovanější nástroj musí dnes svařit tisíce a miliony lidí do jedné velké masy nenávisti, vůle a naděje. Toto nové kladivo a kovadlina sociální solidarity se nazývá propaganda. Slova musejí vystřídat dril, tisk musí nahradit tanec.”

Propaganda je tedy podle Lasswella reakcí na obrovitost, racionalitu a svévolnost moderního světa. Je novou dynamikou společnosti, neboť moc je nyní rozdělena a rozptýlena a více lze dosáhnout iluzí než nátlakem. Uvědomíme-li si, že v době, kdy Lasswell psal tyto řádky, neexistovala televize, internet, kyberprostor a první světovou válku autor nazýval “poslední válkou”, oceníme nadčasovost jeho myšlenek a zeptáme se sami sebe: proč si tuto knihu ještě stále nemůžeme přečíst v češtině?

 

<<Archiv čísla 2

Archiv recenzí >>

 

NAVRCHOLU.cz