REVUE PRO MÉDIA – č. 3 – Média a politika

Při definování masových médií se nejčastěji užívá charakteristika, popisující komunikaci mezi médiem a jeho divákem jakožto jednosměrnou. Tedy, že média vysílají směrem k masovému a víceméně anonymnímu publiku nepřetržitý proud sdělení bez jakékoli nebo pouze s minimální zpětnou vazbou.

V moderních demokratických režimech, kde je politický proces utvářen trojjedinným vztahem mezi politiky, masovými médii a občany, má však ona jednosměrnost komunikace ještě jednu dimenzi. Média informují občany o tom, co si politici myslí. Sama přitom mají zásadní vliv na to, jaké informace, o jakých politicích, v jakém rozsahu a jakém kontextu předloží veřejnosti. Samotná veřejnost však na záplavu informací nemá jak reagovat, nemá kde vyjadřovat své názory, nemá kde diskutovat. Veřejnosti chybí veřejný prostor k výměně argumentů. A právě zde se nachází ona druhá dimenze či možná spíše důsledek jednosměrnosti, která není sociálními vědami až tak zdůrazňovaná: politici neznají reakce veřejnosti na své faktické činy ani na své virtuální mediální prezentace. Jednoduše řečeno, publiku, které není slyšet, nemůže být ani nasloucháno.

Volební chování občanů a obecně správu věcí veřejných tak určují politici společně s médii, a to bez zpětné vazby od občanů. [...>>]

<<Zpět na ARCHIV

Celý úvodník >>