Internetové zdroje k číslu Média a politika

Britské listy
(názorový server)
Britské listy již řadu let připravuje Jan Čulík, český novinář žijící v Británii. Blisty se profilují jako médium, které se nejostřeji staví proti propojování zájmů médií a politiků. Upozorňují na to například v článku O korumpujícím nebezpečí "mocenské turistiky", v němž  se autor pozastavuje nad tím, kterak britští novináři doprovázejí ministerského předsedu Tonyho Blaira na cestách do zahraničí. Blisty se obšírněji se zabývali například krizí kolem ČT, kdy už dlouho před jejím vypuknutím upozorňovali na snahu politiku ovlivňovat dění uvnitř největšího veřejnoprávního média.

eNotes.com
(odborný server)
Americký server eNotes zveřejňuje eseje řady odborníků. Má vlastní sekci věnovanou speciálně tématu „média a politika“. Plný přístup je na eNotes je zpoplatněn.

Fragmenty
(názorový server)
Webový server provozuje Kulturní komise České republiky (nejedná se o instituci organizovanou státem, nýbrž soukromou aktivitu). Podobně jako u serveru Virtually.cz se jeho autoři netají svými pravicovými politickými názory. Prostor zde dostávají takřka výhradně lidé, kteří jsou názorově či politicky spřízněni s jeho provozovateli. V záznamu diskuze se studenty VŠE v Praze tak například hovoří Ladislav Jakl, blízký spolupracovník prezidenta Václava Klause, o politické korupci. Označuje tak navazování blízkých vztahů mezi politiky a novináři během cest do zahraničí. V širším kontextu se dívá na celou propojenost mediálního a politického prostředí. (http://www.fragmenty.cz/j0050.htm)

Louč
(osobní stránky)
Server známého českého mediologa Milana Šmída, který vyučuje na Katedře žurnalistiky Karlovy Univerzity v Praze. Šmíd se do širšího povědomí veřejnosti zapsal díky monitorování televizního trhu v ČR. Dlouhodobě se věnoval České televizi a tlakem politiků na obsah jejího vysílání.

The Media And Politics
(odborný server)
Autoři se na serveru Beyondbooks.com krátce věnují problematice propojování politického vlivu a médií. Monitorují nejen tisk, ale i rozhlas, televizi a internet.

New Politics Network
(číslo časopisu)

Vydání britského měsíčníku New Politics Network ze srpna 2003 se celé věnuje vztahu žurnalistů a politiků. K problému se vyjadřují jak lidé z akademické obce, tak z řad těch, kteří mají k aktivní politice blízko.

The Thai Media, Cultural Politics and the National-State
(stať)

Ubonrat Siriyuvasak se ve své stati, zveřejněné v International Journal of Communications Law and Policy, zabývá médii jako součástí politických změn v Thajsku. Upozorňuje, že bez kvalitní práce novinářů by nebylo možné dosáhnout pokroku v oblasti politických reforem. Na druhou stranu však poukazuje na fakt, že politici měli zásadní vliv na vytváření základních pravidel a regulací mediálního trhu. Autor se vrací do minulosti a popisuje vývoj od 70. let minulého století, kdy došlo k řadě změn týkajících se svobody slova.

Virtually
(názorový server)
Server Občanského sdružení Fórum české pravice, které se veřejně hlásí k politice ODS. Virtually.cz se snaží působit jako seriózní informační zdroj a „hlídací pes demokracie“. Sami tvůrci však nijak nezastírají svoje politické sympatie. Nejznámějšími osobami serveru jsou Jana Dědečková (členka ODS a bývalá radní Rady ČT) a Petr Štěpánek (bývalý člen RRTV).

Who Builds Civil Society? Civil Society, Mass Media and Democracy in Post-Communist Countries
(stať)
Dr. Dušan Reljić přednáší na berlinském Institutu pro mezinárodní politiku a bezpečnost. Ve své studii z ledna 2004 se zabývá vývojem médií a jejich vlivem na budování demokracie v postkomunistických zemích po roce 1989. Média tradičně označuje za "čtvrtou velmoc" a "hlídacího psa demokracie". Monitoruje většinu zásadních událostí, které se ve východní Evropě udály. Upozorňuje například na vraždu ukrajinského novináře Georgije Gongadzeho, který kritizoval tamní vládu a stal se jí nepohodlným. Neopomněl zmínit ani kauzu Vladimíra Železného a TV Nova, stejně jako krizi v České televizi na přelomu let 2000–2001. Věnuje se však i italskému mediálním trhu a jeho tzv. „berlusconizaci“, kdy premiér ovládá několik televizních stanic a média často přicházejí o svoji „hlídací“ funkci (k tématu podrobněji viz v textu Dina Numerata Silvio Berlusconi: Mediální kontrolor vlastního rozhodování).



 

<<Zpět

 

NAVRCHOLU.cz