ÚVODNÍK č. 4

Marek Šebeš

Když jsem byl ještě malý, často se v televizi říkávalo, že musíme vidět věci v politických souvislostech. Někdy se tam také mluvilo o souvislostech globálních, ale jak mi doma vysvětlili, znamenalo to tehdy totéž. Později, když skončila éra naší specifické východní globalizace, se souslovím „globální souvislosti“ začalo označovat něco úplně jiného, něco, co se jako vzdušný vír tajemně vznášelo ve vzduchu a mělo nás to co nevidět pohltit.

Od té doby si člověk chtě nechtě musel začít klást otázky: Co je na globalizaci tak fascinujícího, že dnes na sebe strhává takovou pozornost intelektuálů, politiků, médií i veřejnosti? Je to snad tím, že jde o nepřehlédnutelný, hmatatelný a každého se dotýkající jev, jehož reálnost si můžeme i my sami kdykoli ověřit? Nebo náš zájem o „globální souvislosti“ artikuluje skryté obavy a naděje, které do současného vývoje světa vkládáme? Anebo se celý povyk kolem jednoho slovíčka spustil pouze proto, že termín „globalizace“ – ať si již pod ním představujeme cokoli – může sloužit jako (vcelku pohodlný) univerzální výkladový rámec současnosti, jako perspektiva, z níž teprve vidíme věci ve správných souvislostech?

Jisté je, že procesy, jimiž se svět propojuje, probíhají – příslušná data snad není třeba zmiňovat. Druhá věc je, jak tyto procesy interpretovat; třetí pak, jaké hodnotové znamínko jim přisoudit. Právě interpretace globalizačních trendů nám ukazuje, jak složité je o globalizaci něco jistého tvrdit.

Vezměme si jen problém globální kultury, kterou nám mají přinášet masová média jakožto hlavní soudobí zprostředkovatelé kulturních hodnot a vzorců. Je pravda, že díky médiím mohou ti „silnější“ rozšířit své zboží i své vidění světa do všech jeho koutů, a to v takové intenzitě, až se zdá, že jim „slabší“ nemohou účinně konkurovat. Jenže kde globální kulturu hledat? Uvnitř každé z kultur probíhá příjem mediálních sdělení specifickým způsobem, který jejich původní smysl – byl-li vůbec nějaký zamýšlen – drobí, dekontextualizuje, upravuje, pozměňuje a přetváří natolik výrazným způsobem, že o unifikované globální kultuře nemůže být ani řeč. Navíc probíhá bezpochyby i proces opačný, kdy „slabší“ ovlivňují svět „silnějších“ (připomeňme jen vzrůstající popularitu východních náboženství nebo hiphopové muziky a kultury). Je tedy globální kultura pouhou iluzí nebo má snad hybridní podobu zahrnující všechny navzájem na sebe působící kulturní elementy včetně jejich odlišných čtení a interpretací?

Podobných otázek, které před nás globalizace klade, je bezpočet. Na některé z těch, jež se týkají vztahu médií ke globalizačním procesům, jsme se snažili hledat odpovědi v tomto čísle Revue pro média. Naší ambicí přitom nebylo podat jednoznačná tvrzení ani vyčerpávající přehled, ale představit některé teoretické přístupy s jejich přednostmi i zápory. Výsledek posuďte sami.

 

<<Zpět

 

NAVRCHOLU.cz