Martin Ehl – Globalizace pro a proti

Lenka Císařová

(Revue pro média č. 4 – RECENZE)

Ehl, Martin: Globalizace pro a proti. Academia, Praha 2001, 185 s., náklad a cena neuvedeny.

 Kniha s názvem Globalizace pro a proti je jednou z mála českých publikací na toto téma. Podkladem pro text Martina Ehla se stala jeho disertační práce o globalizaci a politické kultuře, kterou obhájil v roce 1999 na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Tyto dvě skutečnosti se staly také základním rámcem pro hodnocení Globalizace pro a proti. A je to hodnocení méně pro a více proti.

Ehl se na 185 stranách stihl věnovat téměř všem oblastem, ve kterých probíhá diskuse o globalizaci. V deseti kapitolách se snaží globalizaci vysvětlit, definovat a rozebrat ji z hlediska ekonomiky, politiky, demokracie, ekologie, náboženství, médií a vlivu Ameriky na svět. Výsledkem je tak povrchní informování, navíc zpestřené stylem neobvyklým pro odborné publikace. Ehl totiž nejen přelétá mezi jednotlivými tématy, z nichž každému zvlášť by byl rozsah knihy malý, ale spíš žoviálně vypráví.

Udělat text přístupný i laikům byl zřejmě autorův záměr. Kapitoly začíná praktickým příkladem, který uzavírá slovy, že debatu nyní obrátí alespoň na úroveň populárně-vědeckou. Jeho styl je však spíše publicistický – Českou republiku nazývá „česká kotlina“, komunistický režim se „drolil“, McDonald je „opojně americký“ a filosof je „slovutný“.

Ehl sice cituje odborné názory, i ty však používá jen jako zdroj informací do skládačky, která má ukázat, co už o globalizaci víme. Záběr citované literatury odpovídá rozsahu problémů zmíněných v knize, u knih o globalizaci však nedokáže postihnout celou šíři akademického diskurzu, který se tomuto oboru věnuje. Mezi jeho zdroje se tak například nezařadily obecně uznávané autority jako Anthony Giddens, Roland Robertson či Jonathan Friedman. Na druhou stranu se autor nerozpakuje čerpat z kontroverzních prací Francise Fukuyamy a Samuela P. Huntingtona. Paradoxně právě Huntingtonovi ovšem Ehl vyčítá odvahu pouštět se do tak širokého tématu v jedné práci - Střetu civilizací, přesto, že na rozdíl od Ehla Huntington věnoval knihu, která má více než dvojnásobný rozsah, jen jednomu z úhlů pohledu na globalizaci. U citací navíc není jasné, z které práce uvedené myšlenky pocházejí, a to ani v rámci poznámkového aparátu, který v knize vůbec neexistuje.

Vlastního názoru či polemiky s názory jiných se u Ehla téměř nedočkáme. Pokládá si otázky, na které neodpovídá. Jako alibi mu slouží názor, že „otázek bylo sice hodně, ale doufejme, že i odpovědí.“ Ty však zaznívají z úst jiných. Také jedna z úvodních obecných kapitol o globalizaci nazvaná „pokus o definici“ nesplní ani nejistý slib, který v sobě skrývá. Ehl opět nabízí odpovědi řečené někým jiným. Podotkne, že na definici globalizace si „netroufne ani renomovaná Encyclopaedia Britannica“, chce ji tedy nabídnout sám. Na konci kapitoly však dochází k závěru, že jeho definice „není příliš uspokojující…A navíc na začátku kapitoly přece nikdo nesliboval, že vyčerpávající definici, z níž by měla radost vaše třídní na základní škole, dostanete. Pokuste se o ni sami, vždyť i svoboda vybrat si je jednou z možných definic globalizace.“

Kapitolu o médiích Ehl uzavírá názorem mediálního odborníka Denise McQuaila, že „média jsou především jako instituce součástí struktury společnosti a jejich výrobní infrastruktura je součástí ekonomické a mocenské základny“. Koncept globálních masových médií je tudíž podle Ehla velmi sporný. Následně si pokládá otázku, kde hledat strukturu, jejíž součástí jsou masová média považovaná obecně za globální. Odpovědět se podle něj dá jen v rámci širšího hodnocení procesu globalizace. V následující větě však tvrdí, že je příliš brzo na takové hodnocení. Nakonec dojde k názoru, že jediné, co se dá popsat a o co se pokusila tato kapitola, je vliv médií, považovaných za globální, na politiku a kulturu ostatního světa, především chudých zemí. Jako odpověď nabízí tezi, že „…skutečná globalizace médií nastane v okamžiku, kdy nám přímý přenos z náletu na Bagdád nabídne v reálném čase jak CNN, tak irácká televize, a pokud možno ještě další desítky stanic.“

Třešničkou na dortu celého textu je „dovětek po uzávěrce knihy“, který Ehl napsal po teroristickém útoku na USA 11. září 2001. Na těch několika řádcích se čtenář konečně dočká Ehlových názorů, v této oblasti totiž zatím nemůže čerpat z jiných zdrojů. A jsou to názory velmi patetické. Zatímco v kapitole o náboženství a globalizaci uvnitř knihy Ehl nezúčastněně konstatuje, že „globální stíhání v Afghánistánu usazeného bin Ladína je vypjatým příkladem toho, jaký mají Severoameričané a Evropané strach z renesance islámu v jeho extrémní podobě“, v dovětku hřímá – „proti tomuto zlu je třeba bojovat“. Radí také „občanům globalizovaného světa, aby si z procesu globalizace vzali to dobré a nenechali se strhnout skupinou fanatiků.“ Autor navíc po teroristických útocích nachází nový význam své knihy. Podle něj je v současné situaci hrozby globálního terorismu nutné znát fenomén globalizace ve všech jeho podobách a pochopit jeho zákonitosti. „K tomu chtěla tato kniha pomoci,“ uzavírá Ehl.

Kniha Globalizace pro a proti je tak výčtem všech pro a proti, která v debatě o tomto fenoménu již zazněla. Nenabízí nic nového, spíše některé podstatné názory opomíjí. Text, který měl zřejmě ambice být odborným, se tak může stát pouze populární, téměř až komiksovou příručkou pro ty, kteří se chtějí nenáročně dozvědět základní informace o globalizaci.

 

<<Archiv čísla 4

Archiv recenzí >>

 

NAVRCHOLU.cz