ÚVODNÍK č. 5

Michal Šimůnek

Když editoři magazínu National Geographic chtěli na titulní stranu únorového čísla z roku 1982 použít fotografii pyramid v Gize, ocitli se před těžko řešitelným problémem. Měli k dispozici pouze horizontální snímky, které nebyly pro titulní stranu použitelné. Proto vybranou fotografii zdigitalizovali a pyramidy posunuli blíže k sobě. Snímek tak byl po stranách ořezán a nahoře a dole „matematicky“ (pomocí softwaru) rozšířen. Obrazový editor magazínu Wilbur E. Garrett charakterizoval tuto manipulovanou fotografii „jako jednu z těch, které mohl fotograf pořídit, kdyby se postavil jen o pár stop vedle místa, ze kterého vyfotografoval svůj originální snímek“. Garrett tak označil postup svých kolegů jako jakési retroaktivní přemístění fotografa, čímž upozornil nejen na manipulaci prostorovou, ale dokonce i na manipulaci časovou: došlo k navrácení se zpět k momentu, kdy fotograf stiskl spoušť.

Věk mechanické reprodukovatelnosti, který započal a de facto i vyvrcholil opticko-chemickou verzí fotografie, končí a pomalu je nahrazován věkem elektronické reprodukovatelnosti. Tato proměna se zásadním způsobem dotýká lidské komunikace, ať už je její forma jakákoli. Pokud zůstaneme u příkladu fotografie, tak lze říci (tento názor má samozřejmě své zastánce i odpůrce), že dochází k podkopání jejího konstitutivního rysu (jakkoli mylného), který bývá označován jako fotografický verismus a který spočívá ve víře v pravdivost fotografických reprodukcí reality.

Slavné barthesovské časoprostorové určení podstaty fotografie jakožto „toto byl“ (jedinečnost fotografie jako zobrazení určitého místa a chvíle) je tak díky manipulativním možnostem digitálních technologií proměněno. Fotografický obraz již více  nemusí vypovídat o existující předloze v realitě a nemusí vypovídat o specifickém čase, o výsledku momentního a privilegovaného setkání subjektu a fotografa.  Revizionistická schopnost editorů se rozšířila na již jednou ukončený vztah mezi fotografem a jeho objektem; každý se může vydat nazpět časem, neuznat fotografovo rozhodnutí, „nefotografovat“.

V tomto čísle Revue vám předkládáme několik pohledů na vpád digitálních technologií do našeho v mnoha směrech stále ještě analogového světa. Právě z důvodu onoho specifického vztahu k místu a času, který fotografie díky digitalizaci ztrácí, jsme vybrali jakožto ilustrace snímky pořízené na přelomu 19. a 20. století. Mohou sloužit jako připomínka onoho „toto bylo“, jehož výstižnost v dnešní digitální záplavě vizuálních informaci zaniká. Na druhou stranu, ani v jejich případě si nemůžeme být jisti: na stránky Revue byly přeneseny prostřednictvím digitálního kódu. Nechť vám jsou i přesto při čtení o digitalizaci připomínkou jedné „jistoty“ z doby analogické komunikace.

 

<<Zpět

 

NAVRCHOLU.cz