Nové láhve se starým vínem

Vít Kouřil

(Revue pro média č. 5 – RECENZE)

Preston, Paschal: Reshaping Communications. Technology, Information and Social Change. Sage, London et al. 2001.

Irský mediální akademik Paschal Preston mapuje v knize Reshaping Communications (Přetváření či reformování komunikací) změněné souřadnice a siločáry komunikačního prostoru po nástupu nových informačních a komunikačních technologií (ICT). Autor si předsevzal korigovat závěry populárních digitálních proroctví a techno- či info-centrických studií tím, že fenomén nových ICT zabuduje do širšího historického, kulturního a ekonomického rámce industriálních společností. „Tato kniha se kriticky vypořádává s dominujícími předpoklady, že nové ICT (společně s hromadícími se vrstvami moderních technologických infrastruktur) a/nebo rostoucí ekonomická role ‚informačních‘ zaměstnání, služeb či produktů, vedou k zásadní proměně společenského a ekonomického řádu“ (s. 9). Vedle nesporných socio-ekonomických změn posledních desetiletí si tak na základě porovnávání četných empirických dat z ekonomického a technologického vývoje všímá i (přehlížených) kontinuit a cyklů.

Preston konstatuje, že sociálněvědecká komunita počátkem sedmdesátých let minulého století obvykle nepřisuzovala samotné technologii klíčovou roli v procesu společenské dynamiky. V následujících dekádách se však situace radikálně proměnila: nejprve si moderní společnosti osvojily první generaci „nových“ ICT, tedy především kabelové a satelitní televize, videa, osobní počítače, mobilní telefony a digitální hudební soupravy; nyní, v další „nové“ fázi, sledujeme digitální reformátování a konvergenci dříve separovaných komunikačních toků, propojených digitálním modem operandi. V tomto prostředí tak postupně ovládly reflexívní pole teorie třetí vlny, informační společnosti či kyber-utopie, velebící transformační poslání digitálních technologií. Kyberprostor, informační superdálnice, informační společnost nebo společnost sítí jsou nyní používány nikoli ve sci-fi naracích, ale jako klíčové pojmy sociálněvědného diskurzu.

Už na přelomu devatenáctého a dvacátého století vyvolala multi-mediální technologická „revoluce“ (telefon, film, nahrávaná hudba, rádio) obdobně silnou intelektuální reflexi. Stejně jako v souvislosti s ICT, Internetem a kyberprostorem oplývala např. i tehdejší technická a průmyslová periodika prognózami ekonomické hojnosti, decentralizace průmyslu a všeobecně příznivých sociálních dopadů. Rozdíl však tkví, všímá si Preston, ve stupni pozornosti věnované v „diskurzu sociální změny“ samotné technologii.

Z historické perspektivy tedy Prestonovu knihu provázejí dva paralelní posuny: Zaprvé významný vzestup technologických otázek v současné debatě o počátcích, směřování a procesech ekonomické, kulturní a sociální dynamiky. Zadruhé s tím související tendence předpokládat a tvrdit, že nové technologie implikují velmi specifickou a zvláštní trajektorii sociální, politické a kulturní změny. Technologické inovace posledních desetiletí pak dle Prestona neznamenají jen proměnu komunikačních info-struktur, situací a obsahů, ale významně ovlivňují způsob myšlení, jakým jsme dosud reagovali na technologický vývoj a jeho vliv na sociální, ekonomický a kulturní řád industriálního kapitalismu. (s.2)

Až pedantsky sečtělý badatel, využívající poznatků evoluční, institucionální i politické ekonomie, komunikačních a kulturálních studií, marxistické, strukturálně funkcionalistické i radikální sociologie, frankfurtské kritické školy či poststrukturalismu, nejprve ve čtyřech kapitolách představuje a stručně rekapituluje různé pozice zohledňující funkci ICT: vize třetí vlny, „dlouhovlnné“ post-fordistické modely (zejména neo-schumpeterovský), dále teorie informační společnosti, nevyjímaje u nás známého Daniela Bella, postmoderní koncepty Lyotarda, Baudrillarda či Frederica Jamesona až po Habermasovo pojetí veřejné sféry.

Základní námitka Paschala Prestona proti webangelickým (kupř. Toffler, Negroponte, Cairncrossová, Kelly či Gates) perspektivám spočívá v absenci širšího historicko-sociálního kontextu a nezohlednění hlubších kontinuit moderních společností. Tyto přitažlivé vize jsou v Prestonově chápání nezodpovědně optimistické a jednostranně orientované na vedoucí úlohu technologií, popř. informací. Slouží tak spíše jako legitimizační doplněk a vedlejší produkt marketingových kampaní hi-tech sektoru. Svou obvyklou radikální utopičností – méně často dystopičností – a provokativní představivostí zaujmou publikum snadněji než „nudné“ sociálně realističtější analýzy.

Digitální technokraté jsou nezřídka postiženi expertní idiotií, vyplývající z pokračující dělby intelektuální práce uvnitř akademického prostoru. Za jejich zjednodušenou verzí informační, post-industriální či novo-ekonomické hojnosti Preston vidí snahy o zvyšování vlastního společenského statusu a evoluční důležitosti. V souvislosti s předpokládaným e-byznysovým boomem však autor upozorňuje na skutečnost, že západní ekonomiky posledních desetiletí vykazují oproti minulosti relativně nižší tempo růstu a vyšší nezaměstnanost. Zpochybňuje též tržní anarchismus a v podstatě konzervativní recepis globálního algoritmu. The Global Gates are open, ale rozhodně ne pro všechny, čteme mezi řádky.

Ve třetí části nazvané „Mapování nového milénia a multimediálního řádu“ se snaží extrahovat zmíněné koncepty do nejadekvátnějšího teoretického destilátu. Prestonův konsenzus propojuje techno- a info-centrický pohled se sociálním, politickým a kulturním „trváním“. Chápe tudíž ICT jako svazek radikálních inovací utvářejících hlavní nový technologický systém (MNTS), který sice je z historického hlediska výjimečný, ne však ojedinělý. V instruktivní typologii informačně-technologických vynálezů pak dokládá, že změna socio-ekonomického paradigmatu nastává až souběhem více civilizačních faktorů (s. 116). Rozlehlý svět ICT dále obšírně zkoumá z hlediska trhu práce, obsahu, komodifikace a limitů konzumu, na závěr pak předkládá alternativní bilancování digitální budoucnosti.

Preston přispěl do „kyber-diskurzu“ ne snad „klasickým“, provokativním a úderným dílem, ale perem poučeným, přehledným a střízlivým. Interdisciplinární, a přitom dostatečně ucelenou studii zaměřenou na socio-ekonomické a kulturní důsledky digitálních technologií a médií psal s přesvědčením, že „jen díky tomu můžeme v budoucnosti dosáhnout spravedlivějšího a rovnějšího sociálního a komunikačního řádu“ (s. 8). Jeho eklektické námitky vůči technologickému fetišismu si zaslouží pozornost, stejně jako „chladný“, celostní a kritický pohled na neviditelnou ruku ICT, jež má lidstvu pravidelně rozdělovat megabajty štěstí, dobra a svobody.

 

<<Archiv čísla 5

Archiv recenzí >>

 

NAVRCHOLU.cz