ÚVODNÍK č. 6

Jakub Macek

§

Původně snad závěs vahadla – vahadla drženého slepou spravedlností.

Pak označení odstavce v zákoníku. To proto paragraf.

A dál? Tolik metafor, tolik konotací... a na začátku všeho nevidomá ženská.

Mít záda jako paragraf bývá stigmatizující. Jít s děckem na paragraf znamená vehnat šéfovi krev do očí. Narazit na paragraf bývá třeskuté i fatální. Mít paragraf na své straně je pak naopak uklidňující. Znamená to totiž být na straně paragrafu – a tedy na straně správné.

Paragraf, propletený záludný had, je zkrátka symbolem dobrým i zlým, přináší i bere. Je obojaký nejen graficky.

V té své zvláštní dvojakosti jen těžko kdy mohl paragraf dosáhnout všeobecné popularity – slova, jež uvozuje, slova normativní moci, ta sice regulují kdeco, ale jejich jistě výsostně expertní schvalovatelé i interpreti se těší veskrze mizerné pověsti.

Proč tomu tak je? Nevěřím, že to má cokoli společného s úzkostí z té aury všeobjímající moudrosti a moci, která je paragrafům i zákonodárným a soudním institucím a jejich lidem jistojistě vlastní. Nevěřím, že to má co dělat s často proklamovaným mýtem, podle něhož se právníci a advokáti vyznačují jakýmisi zvláště odpudivými osobnostními charakteristikami. Mám za to, že pes je zakopaný právě a pouze jen v těch normativních slovech.

Zákonodárci, soudci i právníci totiž díky nim patří mezi ty nejméně srozumitelné osoby, jaké země nosí. Jazyk paragrafů je jazykem obdařeným vlastními pravidly – vlastní syntaxí, lexikální výbavou, vlastní gramatikou. Má zjevně vlastní pravidla interpunkce (zásadně odlišná od pravidel vyučovaných na základních školách), má svá vlastní pravidla, kterak nakládat s realitou.

Jazyk paragrafů je mladším bratrem tajných magických a posvátných jazyků – je jazykem zasvěcenců, ohýbajících a formujících skutečnost a životy nezasvěcených, je jazykem moci nad pravdou, pravdivým jazykem moci. To proto ta mizerná pověst – věřte lidem, kteří mají váš osud v rukou, a vy jim ani zbla nerozumíte...

Toto číslo Revue pro média je nicméně poctou paragrafu i jeho jazyku – i přes onu obojakou imidž, kterou paragraf má, i přes skutečnost, že jazyk právních norem a zákonné regulace je přinejmenším v českém kontextu směšný až tristní, vymknutý z kloubů a ponížený neúctou. Téma paragrafu je totiž s médii, jejich reflexí a formováním pevně spojené – vahadlo, visící na tomto poctěném závěsu, v daném případě na svých miskách váží politickou moc a ekonomické zájmy, etické a morální standardy a odpovědnost.

 

<<Zpět

 

NAVRCHOLU.cz