Jan Jelínek: Odstraňte kolek novinářský! Uvolněte tisk!

Lenka Císařová

(Revue pro média č. 6 – RECENZE)

Jan Jelínek: Odstraňte kolek novinářský! Uvolněte tisk! Několik ukázek z rakouské svobody tiskové, jež „strážcům“ veřejného mínění věnuje Jan Jelínek. Dělnická tiskárna v Praze 1899. Nákladem časopisu „Zář“. Cena 3 krejcary.

S jakou podobou regulace tisku se museli potýkat vydavatelé a tiskaři za Rakouska-Uherska? Analytický pohled na aktuální tiskový zákon v roce 1899 nabízí Jan Jelínek v brožuře nazvané Odstraňte kolek novinářský! Uvolněte tisk! Jelínek sám v podtitulu knihy říká, že těchto několik ukázek z rakouské svobody tiskové věnuje „strážcům“ veřejného mínění. Ve stejném kousavě kritickém duchu se nese následujících třicet stran textu. Jeho obsah by se dal shrnout do úvodního motta knihy. „Bořme a stavme! Nám zákony nejsou ničím, fakta rozhodujícími. Zjišťujme fakta a dokážeme-li na základě těchto škodlivost některého zákona, pak nezbývá než všemi silami pracovati k jeho odstranění a nahražení ho lepším, kterýž by pokroku a duchu doby odpovídal [] Kosuth Lájos.“ (s. 2)

Jelínek na úvod konstatuje, že podle něj patří právo svobodného projevu mínění vedle volebního práva k nejcennějším ústavním právům občana. A jedním z nejdůležitějších kroků k tomuto právu byl vynález knihtisku. Vlivu tisku si však podle něj brzy povšimly vlády, které jej proto co nejvíce omezují a mezi vydavateli i novináři je nekonečná řada „mučedníků, kteří trpěli proto, že volné myšlénky mezi lidem šířili“. (s. 3–5)

Z textu vyplývá, že Rakousko v tehdejší době bylo jedním ze států, které tisk nejvíce pronásledovaly. „Jest to zcela pochopitelno, neboť bývala tu druhdy všemocnou strana klerikální a až podnes má tato strana možno říci největší vliv na vytváření všech zákonů i společenských zřízení. Klerikálové jsou však již ode dávna nejzuřivějšími nepřátely svobodného tisku, jsouce z minulosti dokonale přesvědčeni, že svoboda tisku učiní zároveň i konec jejich panství,“ míní Jelínek, a jak vyplývá ze závěru knihy, vyjadřuje tak zřejmě i svůj politický názor. (s. 6)

Rakouská svoboda tisku byla v roce 1899 zaručena zákonem, opírala se o takzvaný základní zákon státní, na němž spočívala ústava. Jelínek však k tomu dodává: „Jak krásná to slova v theorii, ale jak uboze vypadají dnešního dne v praksi! Ano, bývaly doby, kdy národové rakouští těšili se poněkud větší svobodě tiskové, ale to bývalo před padesáti lety, v r. 1848.“ (s. 6–7) Aktuální rakouský tiskový zákon byl vydán 17. prosince 1862, tedy podle Jelínka v době nejtužšího absolutismu, navíc existoval již více než 36 let. Zákon byl sice v průběhu let 1868 až 1894 čtyřikrát novelizován, ale podle Jelínka byly tyto opravy jen příštipkováním, v podstatě zůstalo v platnosti původní absolutistické znění. Autor spisku nezůstává u kritiky bez argumentů, uvádí konkrétní nedostatky tiskového zákona. Mezi nejzávažnější podle něj patří:

  • nikdo není jistý před konfiskací obsahu listu podle zákona, protože pro ni neexistují pevná měřítka, každý cenzurní orgán posuzuje nevhodnost textu jinak

  • probíhá konfiskace nákladu listu i majetku, ta je v přímém rozporu k právu vlastnickému, které je nedotknutelné; proti konfiskaci je sice odvolání, to však vyřizuje stejný soud, který konfiskaci potvrzuje

  • základní zákon státní stanovuje, že tisk nesmí být omezen systémem koncesí, tiskový zákon praví, že právo k výrobě, nákladu tiskopisů a obchodu s nimi je upraveno živnostenským zákonem, podle něj však je na tuto činnost nutná koncese

  • tiskař je spoluodpovědný za obsah tiskopisů, trestán může být pokutou až 500 zlatých nebo vězením od týdne do měsíce; zároveň s ním může být podobně trestán i nakladatel, vydavatel a redaktor

  • je zakázána volná kolportáž tiskopisů, za porušení tohoto paragrafu tiskového zákona hrozí pokuta či vězení

„Takto mohli bychom ještě dále probírati paragraf za paragrafem našeho roztomilého zákona, a ku každému tomu paragrafu nalezli bychom dosti důkazů potvrzujících jeho zastaralost a duch zpátečnictví, jakým jest celý zákon provanut,“ uzavírá analýzu nedostatků tiskového zákona Jelínek s tím, že je nutné provést jeho reformu. (s. 18)

Nejvíce však Jelínek mezi ustanoveními tiskového zákona kritizuje takzvaný novinářský kolek: „[] Každý čtenář denního časopisu je již za to pokutován, že osmělí se také denní časopis čísti, a to snad dokonce časopis takový, který není slavné vládě po chuti.“ (s. 19) Každý, kdo chce v Rakousku číst jiné tiskoviny, než ty, které vydává vláda, totiž musí platit daň, která činí tři zlaté a padesát krejcarů ročně. Daň se odvádí novinářským kolkem, a to u časopisů, které vycházejí častěji než třikrát za měsíc. Na druhou stranu však z těchto peněz ministerstva podporují některé provládní deníky, které se samy označují za nezávislé. Jelínek považuje existenci novinářského kolku za ostudu už jen proto, že Rakousko je vedle Turecka jedinou zemí v Evropě, kde je v platnosti. V průběhu posledních let sice podle něj existovaly pokusy o zrušení tohoto paragrafu tiskového zákona, nikdy je však parlament a vláda nedotáhla do konce.

Zatímco celých osmadvacet stran analyzuje Jelínek tiskový zákon a jeho chyby sám za sebe a nechává stranou politiku, v závěru spojuje řešení svých návrhů se Stranou sociálně demokratickou. V jiném světle se nám tedy nyní může jevit jeho obvinění, že za svázání tisku absolutistickým zákonem mohou především klerikálové. Teď již také žádá odstranění novinářského kolku a uvolnění kolportáže novin za „my“. „A spojí-li se ve šlechetném tomto boji s námi tisícové, pak záhy padnouti musí ty středověké závory dusící volný projev myšlénkový a ohrožující nejvyšší měrou i naši existenci!“ dodává Jelínek, nyní již s politickým nádechem. (s. 30)

I přesto, že text v závěru sklouzává k politické agitaci, je Jelínkova brožura přehlednou analýzou tiskového zákona v období Rakouska-Uherska, plnou pozoruhodných příkladů, které ilustrují autorovy argumenty. Autenticky prozrazuje něco o době, která tisku nepřála, není však pro to méně zajímavá. Z hlediska historického vývoje regulace tisku spíše naopak.

 

<<Archiv čísla 6

Archiv recenzí >>

 

NAVRCHOLU.cz