ÚVODNÍK č. 8

Jakub Macek

Dosud žádná z oblastí, kterým jsme se za uplynulá takřka tři léta v Revue pro média věnovali, nebyla pravděpodobně tak konzistentní, sevřená, ohraničená, jako téma tohoto (již osmého) čísla. Zatímco snaha soustředit se na média a politiku, nová média, veřejnou službu či například populární kulturu hledala cestu kompromisu mezi zjevnou rozbíhavostí podtémat té které oblasti a potřebou ohraničit si pole zájmu, tentokrát s překvapením konstatujeme, že na tento problém můžeme dočasně pozapomenout. Mediální výchova, kterou se zaobíráme, je dvorkem zhusta zaplněným a mírně zaneřáděným, ale relativně solidně oploceným.

Podobně jako v případě veřejné služby, jíž patřilo číslo předchozí, se díky zájmu o mediální gramotnost a výchovu ocitáme na trojmezí teorie (nabízející konceptuální východiska, terminologii, vize a žár akademického papírového boje), praxe (kladoucí otázky stran aplikace teorií nabízených cest) a politiky (vnášející do celé záležitosti všechen ten marasmus, spojený s mocí státu jako zřizovatele školství). Diskuse, do níž tímto vstupujeme,  se ovšem neodehrává v oné atmosféře zjitřených emocí, zjevně politických tlaků a málem až celospolečenských sporů, jako tomu je u debaty o veřejné službě. Zdejší vody jsou zdánlivě klidné, bezkonfliktní. Jako by o mnoho nešlo, chtělo by se říci.

Nicméně – chyba lávky. Takový dojem je "poněkud zavádějící", a to přinejmenším ze dvou důvodů- V prvé řadě tu rozhodně nejde o málo – jde o institut vzdělávání a jeho nedostatečnou, pomalou a takřka úzkostnou reakci na skutečnost, že symbolická gramotnost se již dobré století vztahuje daleko za hranice pouhého čtení a psaní. V řadě druhé pak není těžké odhadnout, že vzhledem k náročnosti jakékoli případné inovace či reformy vzdělávacího systému se téma mediální gramotnosti rychle může stát oblastí střetu mnoha zájmů. A ti jistě nikoli jen "pedagogických".

S ohledem na tyto skutečnosti a při vědomí rostoucí aktuálnosti celé věci se tedy protentokrát cele věnujeme mediálnímu vzdělávání. Cílem je opět představit základní teze a koncepty, kolem nichž se rozvíjí odborná diskuse, přiblížit její kořeny a základní proudy, pojmenovat klíčové problémy. Jádro tohoto čísla tvoří esej Dina Numerata Mediální výchova: oddůvěrňování důvěrného světa a stať Radovana Pláška Mediálních výchova a mediální gramotnost v kontextu českého školství  (Nástin předpokladů, možností a limitů), které doplňujeme o rozhovor s Janem Jirákem, překlad německé studie Mediálna výchova  v materských školách: Teoretický základ a empirické výsledky, aktuální recenze a nezbytný heslář.

 

 

<<Zpět

 

NAVRCHOLU.cz