Normativní systémy v kyberprostoru

Jana Petřicová

(Revue pro média č. 9 – RECENZE)

Cyberspace 2003: Normative Framework. Sborník příspěvků z konference (editor neuveden).
Masarykova univerzita – Spisy Právnické fakulty MU č. 273, Brno 2004.
 

Na základě spolupráce brněnské Katedry právní teorie Právnické fakulty a Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity byla koncem minulého roku uspořádána první mezinárodní konference nazvaná Kyberprostor 2003: Normativní systémy. Při této příležitosti pak vznikl stejnojmenný sborník, který – ač neobsahuje zdaleka všechny prezentované výsledky vědeckých snah účastníků konference – umožňuje alespoň částečný přehled o současném (českém) výzkumu na tomto poli.
Publikace obsahuje celkem třináct textů především z oblasti právní vědy, ke slovu se však přihlásily i další disciplíny, pro něž zkoumání kyberprostoru představuje výzvu – sociologie, filosofie, politologie, psychologie a religionistika. Charakteristickým rysem sborníku je tedy především jeho rozmanitost.
Úvodní studií sborníku nazvanou Cyberspace as Social Reality (Kyberprostor jako sociální realita) nastiňuje Martin Škop problematiku kulturního a sociálního napětí, které vzniká na základě interpretací kyberprostoru jako “jiné”, nerozeznatelné entity, jež je v opozici ke každodenní zkušenosti. Právě zevšednění ve smyslu zapojení kyberprostoru do každodenního života představuje podle Škopa konec mýtů o rozšíření osobních svobod nebo nových formách sociální interakce, protože i v kyberprostoru nutně dochází k vyváření sociálních institucí a normativních systémů za použití jazyka dominance či subordinace.
Práce Bohumíra Štědroně a Bohumíra Štědroně ml. (Law and Artificial Intelligence, tedy Právo a umělá inteligence) nabízí velmi stručný přehled výzkumu na poli umělé inteligence, doplněný vizí vývoje jejích aplikací v následujících třech desetiletích. Autoři se odvolávají na “excelentní prognostiku” francouzského romanopisce Julese Verna a v kombinaci s možným využitím artificiální inteligence pak předkládají několik oblastí, v nichž na základě technologické změny předpokládají vytváření nových právních norem.
Radim Polčák (Law and Other Normative Systems in Cyberspace, tedy Právo a jiné normativní systémy v kyberprostoru) dochází podobně jako Martin Škop k závěru, že mezi normativními systémy fungujícími v kyberprostoru a v “reálném” světě nelze určit signifikantní odlišnosti. Polčák dále poukazuje na některé obtíže, jimž jsou vystaveny regulační mechanismy práva v případě kyberprostoru, a konečně exkurzem k onlineovým hrám naznačuje další možnosti studia vývoje normativních systémů.
Dan Svantesson (Jurisdictional Issues and the Internet – A Brief Overview, tedy Problémy jurisdikce a internet – stručný přehled) otevírá problematiku prosazování mezinárodního práva soukromého na internetu, přičemž využívá poznatků právních systémů Evropské unie, Austrálie a Čínské lidově demokratické republiky. Nesnadnou aplikaci mezinárodního práva soukromého na onlineové aktivity spojuje Svantesson s jeho zakotvením ve vnitrostátním, kulturou a tradicí determinovaném právu – onlineová interakce se proto musí vyrovnávat s existencí odlišných právních systémů.
Religionistický pohled na problematiku normativních systémů v kyberprostoru a zároveň příspěvek k akademickým bádáním dosud nedostatečným způsobem prozkoumané oblasti vztahů náboženství a technologie předkládá Anastasia Karaflogka (CyberReligious Norms: Breaking Old Codes – Creating New Patterns, tedy Kybernáboženské normy: Dešifrování kódů – vytváření nových modelů). K popisu náboženských norem v kyberprostoru zavádí – vědoma si nevýhod, které v tomto případě představuje polarita a pevná struktura typologií – poměrně pružné pojmy “behaviorální” a “performativní” norma, a to argumentačně velmi zdařilým způsobem. Nejdelší studii sborníku opatřila Karaflogka rozsáhlým poznámkovým aparátem a vyčerpávající bibliografií a vytvořila tak jeden z nejreprezentativnějších textů.
Následující dvě studie se – každá odlišným způsobem – vyrovnávají s problematikou informačních technologií a tradicí římského práva. Jan Hurdík (Network Society and Private Law/Síťová společnost a soukromé právo) se soustředí na kritiku nedostatečné pružnosti právnických fakult ve vztahu k zařazení nových poznatků, týkajících se “síťové společnosti”, do studia jednotlivých právních disciplín, přesto se nesnaží předkládat “jednoduchá” řešení stávající situace. Ojedinělým způsobem však upozorňuje na naléhavou potřebu reflexe pronikání informatiky do právní vědy, a tím i do systému právní regulace.
V podobném duchu se k otázce “nových sociálních vztahů” a jejich právních úprav vyjadřuje Jaromír Harvánek (Legal Regulation and Cyberspace/Právní regulace a kyberprostor), přičemž akcentuje zejména závažnost nových typů protisociálního jednání, konkrétně hackerismu, šíření počítačových virů či průlomů do počítačových sítí. Studie zcela zřetelně podporuje myšlenku dozorčích orgánů státní moci (“softwarová policie”- s. 53), aktivně činných při prevenci a potírání nelegálních aktivit spojených s prostředím kyberprostoru. Zdá se, že zdůrazňování potřeby preventivních a restriktivních opatření je do jisté míry neseno Harvánkovou tendencí k jen těžko obhajitelné stereotypizaci a zbytečné redukci kyberkulturní tematiky a svým způsobem i vnášením některých pojmů (např. hackerismus se podle něj “podobá tzv. graffiti vytvořenému pomocí počítače” – s. 53).
Studie Arbitration Online – Problems with Cyberspace (Arbitráž online – problémy kyberprostoru) se řadí k textům, které se obšírněji zabývají právní vědou. Ústředním tématem příspěvku Miluše Gonsorčíkové a Davida Sehnálka je rezoluce o online sporech a procedury, pro které – jak sami autoři uvádějí – bývá často, ovšem ne zcela správně, používán termín arbitráž. Gonsorčíková a Sehnálek nabízejí pohled na rozhodčí řízení také v termínech českého mezinárodního práva soukromého a procesního.
Karel Střelec (Consolidation of Lex Mercatoria Through Internet, Konsolidace lex mercatoria prostřednictvím internetu) nabízí přehled databází sloužících k orientaci v nadnárodním obchodním právu a zdůrazňuje výhody, které pro uvedené právní odvětví představuje využití internetu jako prostředí, v němž dochází k neformálnímu soustřeďování norem a principů (“plíživá kodifikace” – s. 66) nového lex mercatoria. Existence celosvětově dostupných platforem odpovídá potřebám svých uživatelů zejména svou schopností pružně reagovat na změny v obchodním právu a poskytovat ucelený obraz jeho aktuálního vývoje.
Studie Vladimíra Smejkala (Specific Features of Cybernetic Criminal Activities, tedy Specifické rysy kybernetických kriminálních aktivit) se – jak již je z názvu patrné – blíže zabývá fenoménem kybernetické kriminality. Smejkalova prognóza směrů, kterými se bude ubírat informatický zločin, je bohužel poněkud poznamenána zkratkovitým stylem a neobjasňuje konkrétněji schopnosti (příp. kvalifikaci) a motivace tzv. kyberzločinců (s. 73). Důraz v přístupu ke kybernetické kriminalitě je podobně jako v případě textu Jaromíra Harvánka kladen především na preventivní opatření formou vyššího zabezpečení informačních systémů a přísnějších právních předpisů.
Otázkám externalizované kontroly věnuje pozornost Martin Bastl ve studii Tools of Enforcement in Cyberspace (Nástroje donucení v kyberprostoru). Nejprve se pozastavuje nad idylickou interpretací internetu v osmdesátých letech minulého století a osvětluje změny kyberprostorového diskurzu, způsobené nárůstem zájmu o nový sociokulturní prostor v letech devadesátých. V souvislosti s institucionalizací nástrojů donucení v kyberprostoru pak podrobuje rozsáhlé kritice zejména právním řádem podporované snahy o znemožnění či sankcionování užití skryté/změněné identity, stejně jako prosazování “preventivních” metod usnadňujících identifikaci či monitoring kyberprostorových aktivit.
S vybranými etickými dilematy, která se objevují v informační společnosti, se ve stati Ethics, Information and Modern Society/ Etika, informace a moderní společnost vyrovnává Jan Činčera. Na základě sedmi obecných etických pravidel řeší tři sporné příklady z oblasti informační etiky – sběr informací o internetových aktivitách druhé osoby, dilema administrátora, zda povolit či zakázat přístup na stránky s pornografickým obsahem, a ve vztahu k právu na informace také snahu o zveřejnění údajů o občanech odsouzených za sexuální zneužití.
Posledním textem přispěla do sborníku Karin Brzobohatá (Use of Internet as an Intimate Human Activity?, tedy Využívání internetu jako intimní lidská aktivita?). Slibuje popisovat lidské chování na internetu z hlediska psychologie, svůj příspěvek však v podstatě omezuje na představení typologie otevřeného a kryptického chování, a to je škoda. Příspěvku chybí věcná argumentační stránka a vzhledem k jeho délce je možné považovat jej za náznak Brzobohaté další výzkumné práce.
Sborník Cyberspace 2003: Normative Framework je pestrým, ovšem zároveň značně nesourodým počinem. Nabídl však možnost zveřejnit studie nejen uznávaných vědeckých kapacit, ale poskytl prostor i “novým” jménům, se kterými se (alespoň doufejme) budeme na poli kyberprostorové tématiky setkávat častěji. Reprezentativnost sborníku stejnojmenné první mezinárodní konference je bohužel značně poznamenána až trestuhodně nedbalou redakční a typografickou prací, která nutně ovlivňuje úsudek čtenáře a snižuje kredibilitu celého publikačního počinu. Nedostatečná úprava jazykové stránky umožňuje nechtěné nalézání gramatických omylů či českých formulací v anglickém textu; chybějící abstrakty a místy nepřehledné poznámkové aparáty zase znesnadňují orientaci. V konečném důsledku se však jedná o přinejmenším chvályhodnou snahu představit práce českých i zahraničních odborníků. Těšme se tedy, že připravovaná druhá mezinárodní konference o normativních systémech v kyberprostoru1 bude představena sborníkem normy dodržujícím.
 

  1. Bližší informace o mezinárodní konferenci lze nalézt na http://cyberspace.law.muni.cz/.

     

<<Archiv čísla 9

Archiv recenzí >>

 

NAVRCHOLU.cz