Ideologická analýza dívčích časopisů Angely McRobbie

Lucie Jarkovská

(Revue pro média č. 9 – RECENZE)

McRobbie, A. (1991): Feminism and Youth Culture. Macmillan, London 1991, 255 stran.
 

Stejně jako časopisy pro ženy a další mediální produkty popkultury jsou dívčí časopisy hlásnou troubou ideologie vládnoucí třídy (patriarchátu, kapitalismu), obsahem a formou zaměřené na adolescentní dívky. Ideologickou analýzou popkultury pro ženy je studie britského časopisu Jackie určeného náctiletým dívkám Angely McRobbie Jackie Magazine: Romantic Individualism and the Teenage Girl a Jackie and Just Seventeen: Girls‘ Comics and Magazines in the 1980s. Tyto eseje vyšly spolu s dalšími v knize Feminism and Youth Culture v roce 1991. McRobbie tvrdí, že časopisy pro dívky se snaží dospívající dívky získat pro dominující řád v duchu ženskosti, zahálky a konzumu (s. 87), což vidí McRobbie. jako logický důsledek toho, že vydavatelem časopisu Jackie je společnost D. C. Thompson, kterou vlastní klasický kapitalistický podnikatel, jenž má na udržování dominujícího řádu (kapitalismu a patriarchátu) zájem.
Poselství, které v sobě nesou, představují dívčí časopisy jako “to, co dívky chtějí”, čímž vytvářejí dojem, že jsou i přesvědčivou výpovědí o světě dospívajících žen. Dospívání je to, jak dospívání definuje v totalitním konsensu Jackie – dospívání dívek znamená, že všechny dívky chtějí vědět, jak dostat kluka, zhubnout, vypadat co nejlépe a umět vařit. Dívky jsou přizvány do uzavřené sorority sdílených ženských hodnot, které aktivně vylučují jakékoli jiné hodnoty. Ve světě Jackie nacházíme slaďoučce klaustrofobní prostředí, kde dominantními emocemi jsou strach, nejistota, soutěživost a panika.
Jackie existuje ve sféře soukromé, kde hegemonie (v Gramsciho pojetí) působí nenátlakově, bez očividné přímé interference státu. Tento terén je vnímán jako aréna svobody, svobodné volby a volného času. McRobbie dělá paralelu mezi působením patriarchální a kapitalistické ideologie a zmiňuje Simona Fritha, který říká:

“Všeobecným výsledkem kapitalismu je to, že kontrola zábavy je vedena nepřímo, rozhodnutí o zábavě nemůžou být determinována, ale musí být limitována – problémem je zajistit, aby odpočinkové aktivity dělníků neovlivnily jejich disciplínu, zručnost a ochotu k práci.” (Frith in McRobbie, 1991 s. 89)

McRobbie k tomu dodává, že potřeby kapitalismu zajišťují tento osobní prostor pro zábavu, ale zároveň jej musí kontrolovat, což nejlépe uskuteční skrz spotřebu. Proto je velké procento reklam i článků v dívčích i ženských časopisech zaměřeno na módu a kosmetiku.
McRobbie provedla sémiologickou analýzu a identifikovala v Jackie čtyři hlavní významové kódy: 1. kód romantiky, 2. kód osobního života, 3. kód módy a krásy a 4. kód populární hudby. Tyto kódy se obvykle nevyskytují ve zcela čisté formě, ale navzájem se propojují a nesou poselství toho, co znamená být dívkou, jak má dívka vypadat, čím se zabývat, jak se chovat.
Romantika obsažená v dívčích časopisech není problémem sama o sobě. Kód romantiky deformuje představu dívek o mužích a vtazích s nimi, která zároveň deformuje vztahy mezi dívkami navzájem. Není totiž možné sladit princip romantiky a příslib věčnosti, neboť dívčí časopisy představují muže, který může zbožňovat a milovat svou dívku a být jí sexuálně přitahován, a zároveň mít zájem o jiné dívky. Tato skutečnost bývá základním tématem fotopříběhů v dívčích časopisech a je nástrojem bourání ženské solidarity, neboť vytváří z dívek sokyně. Často se svůdkyní přítele jedné dívky stane její původně nejlepší kamarádka. Přátelství mezi dívkami je obecně, ve srovnání s chozením s kluky, až druhořadá záležitost. Pokud dívka získá chlapce, ustupuje její kamarádství s dívkou do pozadí. Příběhy dívčích časopisů absolutně popírají možnost jakéhokoli jiného vztahu než romantického mezi chlapcem a dívkou. Znemožňují dívkám mluvit či myslet o chlapcích jinak než romanticky. Chlapci a muži nejsou sexuálními, ale romantickými objekty a jsou představováni zidealizovaně, tudíž vzniká dojem, že stojí o romantiku stejně jako dívky, ačkoli, jak připomíná McRobbie, chlapci v současné kapitalistické společnosti jsou socializováni k zájmu spíše o sex než o romantiku. Sexualita v příbězích pro dívky je zručně přesunuta do pozadí. Romantika znamená především sociální efekt, tj. záleží především na tom, aby nový přítel udělal dobrý dojem na ostatní kamarádky. Romantika je dívčí odpovědí na mužskou sexualitu. Zprávy romantických příběhů dívkám jsou tyto:

  1. Dívka musí bojovat, aby získala a udržela si muže,

  2. nikdy nesmí věřit jiné ženě, pokud ta není stará a škaredá, v takovém případě se však v příbězích dívčích časopisů neobjeví,

  3. i přesto je romantika a bytí dívkou zábava. (s. 101)

Kód osobního života spočívá v skutečných příbězích, které čtenářky do časopisu píší, a poradenských stránkách kam dívky směřují své dotazy a kde chtějí získat radu. Tyto problémy jsou prezentovány jako čistě osobní, ačkoli jsou často sdíleny mnohými dalšími dívkami, a jsou vlastně probírány veřejně. Stávají se tak symbolem ženské, v tomto případě dívčí izolace. Mnoho dopisů začíná slovy: “Nemám nikoho, s kým bych si o tom promluvila…” Obraz prezentovaný v tomto sdělení představuje pisatelku osamocenou a trápící se ve svém pokoji, stejně jako je žena v domácnosti polapená ve svém domě. Poradenské stránky chtějí pomoct dívkám tuto izolaci překlenout pomocí korespondence, což však izolaci zachovává a živí. Čtenářkám je nabízeno osobní řešení bez ohledu na to, že všechny zažívají podobné problémy, které jsou chápány jako individuální, nikdy sociální, a jejich řešení se točí kolem samotného individua, nikdy nespočívá v propojení dívek navzájem.
Dalším kódem ideologie adolescentní femininity obsaženým v časopisu Jackie, který analyzovala McRobbie, je kód módy a krásy. Kosmetický a oděvní průmysl je založený na ženské nejistotě z vyrovnávání se standardům krásy. Tato nejistota je nástrojem, jak přimět ženy, aby neustále kupovaly nové a nové produkty, bez ohledu na svou potřebu. Kromě podpory konzumace kód módy a krásy propojuje práci na vlastním zkrášlení s neviditelnou prací v domácnosti. McRobbie uvádí, že mezi vytrháváním obočí a upravováním nehtů na jedné straně a pletením a šitím u televize na straně druhé není nijak zásadní rozdíl. Jde o práci nezbytně nutnou, protože adekvátní vzhled je podmínkou získání přítele stejně jako např. dobrého zaměstnání, je povinností každé ženy a dívky a zároveň zde není zřetelný rozdíl mezi prací a zábavou. Stejně jako práce v domácnosti, není tato práce nikdy hotova, je to nekonečný soubor povinností, které se denně opakují. Jackie zobrazuje tuto práci jako přijatelnou, protože ji představuje jako akční zábavu, jejímž příslibem jsou romantické vyhlídky. Informace o tom, jak na to, se znovu a znovu na stránkách časopisu probírají a stávají se součástí všeobecného ženského vědění. Každá dívka ví, co s mastnými vlasy, lupy nebo příliš hustým obočím. Know-how krásy a módy prosakuje mezi domácí vědění nakupené kolem rad o výchově dětí, vaření a lásce. Zkrášlování je podle ideologie femininity pro dívky ideálním koníčkem, neboť podstata této práce je stejná jako podstata prací, které jednou budou dívky vykonávat v domácnosti pro ostatní.
Poslední kód, který McRobbie rozebírá, je kód populární hudby. Mohlo by se zdát, že hudební stránky časopisů jsou odpovědí na zájem čtenářek o hudbu. Avšak hudba sama o sobě není to, co je v časopisech prezentováno. Hudební stránka popu je zatlačena do pozadí a vše se točí okolo osobnosti některého populárního idolu. Jde o posun od hudby k hvězdě, od skutečného koníčku k fanynkovství, ve kterém dívky nejsou povzbuzeny k rozvinutí zájmů v této oblasti či k aktivním pokusům o produkci vlastní hudby, ale čtenářkám je poskytnuta další možnost oddávat se emocím, v tomto případě zaměřeným na popstar místo na vlastního přítele. Dívky sní o svých úspěšných hvězdách a zbožňují je. Význam plakátů těchto hvězd zavěšovaných na zeď spočívá v nerovném vztahu mezi zbožňující fanynkou a hvězdou shlížející na ni z výšky.
McRobbie shrnuje:

“Časopis Jackie vytváří a definuje sféru osobního a zaměřuje se na ni. Ta má být prvořadým zájmem dospívajících dívek. Svět emocionality a osobního je všezahrnující totalitou, která všemu ostatnímu vymezuje druhořadou pozici. Romantika, problémy, móda, krása a pop zde vyznačují pro dívky hranice ženské sféry. Jackie prezentuje romantický individualismus jako éthos dospívající dívky par excellence. Dívka Jackie je osamocena ve svém hledání lásky; u svých vrstevnic se uchází o radu, útěchu a podporu, pouze když to nutně potřebuje nebo když nemá nic lepšího na práci. Ženská solidarita ani ženské přátelství nemají v časopisu žádné místo. K dosažení respektu musí dívka uniknout z jízlivé a závistivé atmosféry ženské společnosti a najít si co nejrychleji přítele. Pokud se jí to povede, nesmí však sklouznout k samolibosti. Musí si uchovat nemilosrdně individualistický životní postoj, aby mohla bojovat o udržení svého přítele, avšak ve vztahu s ním má ponechat svou individualitu za dveřmi […]
Tento diskurs, jak je tvarován na stránkách Jackie, je nesmírně mocný, především uvědomíme-li si, že je vstřebáván ve své uzákoněné podobě každý týden po mnoho let. To však neznamená, že jeho čtenářky hltají jeho axiomy bez jediné otázky. Dokud nemáme jasnější představu o tom, jak dívky čtou Jackie a jak se vyrovnávají s touto ideologií, naše analýza postrádá jednu stranu. Nicméně jako prostředek utváření významů nemůže být vliv Jackie podceňován. Když zvážíme všechny další věci a zkušenosti, které nás ovlivňují a utváří naši vizi světa, neměli bychom ukvapeně odmítnout Jackie jako hloupý, neškodný nesmysl. Jeho úspěch je znakem důležitého postavení v krajině dospívající femininity.”
(McRobbie, 1991, s. 131)

Populární časopisy pro náctileté pomáhají dívkám uniknout do světa fantazie a snů, kde hledají ochranu před tíživým světem každodenní reality. Tím, že jim nabízejí iluzi štěstí a lásky, poskytují prostor, ačkoli pouze imaginární, ve kterém můžou dívky nalézt naplnění toho, k čemu je ideologie femininity vychovává, nalézají zde uspokojivé vztahy, pochopení pro své problémy, které zbytek světa považuje za směšné. Nalézají zde svět fyzické krásy a dokonalosti a především kamarádství, časopis je pro ně starší kamarádkou a rádkyní. A tak, Jackie stejně jako další časopisy určené dospívajícím dívkám, udržují ideologii femininity při životě a těží z ní, a proto nepodporují dívky v řešení jejich tíživých problémů a nevýhodného společenského postavení v realitě, ale nabízejí jim únikovou fantazijní cestu.
Angela McRobbie ve své studii přináší brilantní analýzu ideologického poselství o normativní ženskosti, kterého se dostává dívkám prostřednictvím dívčích časopisů. Identifikuje tuto ideologii jako vědění o tom, co znamená být ženou, a způsob, jakým se tato kulturně podmíněná podoba ženskosti stává přirozenou a samotnými dívkami vyžadovanou. Uvědomuje si nebezpečnost těchto časopisů, které napomáhají formování vědomí mladých žen v hranicích tradičně ženských rolí, ačkoli často vyvolávají dojem, že naopak tradice boří a propagují nové trendy a rebelství. Toto rebelství je však dovoleno jen na poli módy a fanynkovství, zatímco hranice tradiční genderové struktury společnosti být překročeny nesmí. Zároveň však McRobbie nestaví dívky do role bezbranných obětí těchto časopisů a zdůrazňuje roli způsobu jejich čtení a aktivní tvorbu postoje dívek k jejich obsahu.

 

<<Archiv čísla 9

Archiv recenzí >>

 

NAVRCHOLU.cz