RPM č. 10

Mediální publika

 

KOMPLETNÍ ČÍSLO JE KE STAŽENÍ ZDE [PDF]

 

ESEJ

Monika Metyková: Prameny akademického výskumu mediálneho publika [PDF]

 

Dino Numerato: Jak aktivní je aktivní publikum? [PDF]

 

ROZHOVOR

"Postmoderní publikum se učí o tom, co je reálné, od mistrů iluze" [PDF]

Rozhovor s Jaromírem Volkem

 

PŘEKLAD

David Morley: Domácí souvislosti: rámec rodinného sledování televize ve Velké Británii [PDF]

Přeložila Kateřina Škařupová

 

GLOSA

Kateřina Škařupová: Až na špičku nosu [PDF]

 

PORTRÉT

Michal Šimůnek: Gallupův ústav: Co si myslí občan, divák a konzument [PDF]

 

RECENZE Z TOHOTO ČÍSLA RpM JSOU KE STAŽENÍ ZDE [PDF]

 

RECENZE

N. Abercrombie, B. Longhurst: Audiences: A Sociological Theory of Performance and Imagination || Marek Šebeš

 

P. Alasuutari: Rethinking the Media Audience || Klára Kubíčková

 

D. Morley: Television, Audiences and Cultural Studies || Jana Petřicová

 

RECENZE AKTUÁLNÍCH TITULŮ

S. Čmejrková, J. Hoffmannová (eds.): Jazyk, média a politika || Jana Kačurová

 

M. Saraceni: The Language of comics || Ondřej Krajtl

 

Keiko Sei: Konečná krajina || Pavlína Binková

 

HESLÁŘ

Publikum || Percepční schéma || Uses and Gratifications (Užití a uspokojení) || Kódování/dekódování || Aktivní publikum || Rozptýlené publikum || Nástroje měření sledovanosti médií || Ien Ang || Elihu Katz || David Morley

 

 

ÚVODNÍK

Jakub Macek

Jubilejním desátým číslem Revue pro média završujeme třetí rok existence tohoto odborně-popularizačního čtvrtletníku – a protože jsou reflexivní bilancování i rozvrhování se do budoucnosti podmínkou zdravého utváření nejen individuální, ale i mediální biografie, považuji za nutné odvážného čtenáře chvíli nudit pohledem zpět i vpřed.
Revue pro média během oněch třech let prošla řadou postupných a překvapivě plynulých změn – a dospěla. Z tematické přílohu Hosta se přerodila v poměrně již rozsáhlý samostatný titul. Propracovala se k relativně pevné obsahové struktuře a v rámci možností (ať si už korektor a editoři tvrdí, co chtějí) i ke standardnímu formátu redakční práce. Získala desítky předplatitelů a přitáhla vcelku impresivní portfolio spolupracovníků. Dala vzniknout ne nezajímavě pojatému kurzu, v jehož rámci se ambicióznější studenti brněnské Fakulty sociálních studií mohou odvážně pouštět do autorského zúročování nabytých odborných znalostí. A v neposlední řadě pokryla deset témat, sytících agendu mediální teorie. To nakonec není zas tak špatné, zdá se – a to nejen vzhledem ke skutečnosti, že je dnes Revue jediným odborněji laděným periodikem svého druhu a zájemců o ni je více, než kolik jich dokážeme uspokojit.
Je tedy proč se bít v rachitická intelektuálská prsa? Je – i není. Vypadá-li totiž pohled zpět vcelku dobře, pohled do budoucnosti smrdí sírou tísnivé neurčitosti. Finanční nejistota (jak by se dala eufemisticky označit situace všech obdobných dobrovolnických projektů, propadávajících síty grantů) v současnosti drnká na žíni, na níž visí ostře nabroušený osud papírové verze čtvrtletníku a pesimistické hlasy dokonce hovoří o možnosti odchodu Revue do „internetové ilegality“. A to jejím tvůrcům na náladě, popravdě, příliš nepřidává.
Na zachmuřené spekulace ovšem zatím ještě zapomeňme – desáté číslo je na světě a s ním i pokus o srovnání se s desátým mediálním tématem, kterým jsou tentokrát publika.
S mediálně-teoretickým jazykem méně obeznámeného českého či slovenského čtenáře může patrně užití plurálu publika/publiká zarazit – a obhajobou této nezvyklosti, která není ani chybou, ani neobratností, ale záměrem, je celé toto číslo, pokoušející se o srozumitelné a v rámci možností co nejúplnější shrnutí proměny teorií, zabývajících se diváky a vlivem médií na ně. Proměny, během níž se v očích zejména britských teoretiků a teoretiček z publika stala právě publika.
Publika, diváctva – tedy ti, kdo tvoří čtenářskou stranu mediální rovnice – implicitně procházela vším, o čem jsme dosud v Revue psali. Stojí pochopitelně ve středu uvažování o populární kultuře, genderu i mediální gramotnosti (abychom se dotkli alespoň některých z našich minulých čísel) a svou roli sehrávají nakonec v jakkoli orientované reflexi medií. Proto je svým způsobem symbolické, že první desítku čísel Revue uzavíráme číslem věnovaným právě a jen jim.
 

<<Zpět na ARCHIV

 

 

NAVRCHOLU.cz