RPM č. 11

Média a sport

ESEJ

Marek Laichman: Politika sportu a budování národa

Pavlína Binková: Ideologie, sport a mediální událost

Eva Šlesingerová: Vidět krásné

ROZHOVOR

"Je dobré, že sme vyhrali... takýto názor v sebe vždy zahŕňa hodnotovů orientáciu" [PDF]

Rozhovor s Xavierom Girňom

"Je absurdné izolovať šport od politiky" [PDF]

Rozhovor s Davidom Rowom

PŘEKLAD

Raymond Boyle, Richard Haynes: Šport, média a populárna kultúra: teoretické otázky [PDF]

Přeložila Monika Metyková

GLOSA

Dino Numerato: (Kokon sportovní bezprostřednosti a) monumentalita ve fotografiích utopená [PDF]

PORTRÉT

Tomáš Lachman: Sport a televize: láska na první pohled
Pohled do historie sportovních kanálů v Evropě [PDF]

RECENZE Z TOHOTO ČÍSLA RpM JSOU KE STAŽENÍ ZDE [PDF]

RECENZE

J. Wilson: Playing by the Rules: Sport, Society and the State || Jiří Sýkora

R. Boyle, R. Haynes: Power Play. Sport, media and Popular Culture || Ondřej Krajtl

S. Aris: Sportsbiz: Inside the Sports Business|| Roman Stuchlík

Media, Cultura and Society. Volume 18, Number 4: Sport, Globalization and the media || Václav Štětka

RECENZE AKTUÁLNÍCH TITULŮ

J. B. Thompson: Média a modernita || Kateřina Škařupová

J. Doubravová: Sémiotika v teorii a praxi; J. Černý, J. Holeš: Sémiotika || Michal Šimůnek

L. S. Burns: Žurnalistika. Praktická příručka pro novináře || Lenka Císařová

I. Reifová a kol.: Slovník mediální komunikace || Martin Škop

P. Žantovský: Média na pranýři || Barbora Vacková

D. Serafinová, J. Vatrál: Pressburger liebste Waren und Dienste. Wiener und weitere Annoncen in der Pressburger deutschsprachigen Presse || Anna Škulavíková

HESLÁŘ

Hegemonie || Sportovní trojúhelník || Hooligans || Regulace vztahu médií a sportu || Garry Whannel

ÚVODNÍK

Jakub Macek

Sport v očích společenských vědců dlouho býval – coby akademické téma – teoreticky podceňovanou popelkou. Kdekterá akademická autorita sice sportu – aktivně provozovanému, přímo sledovanému či mediálnímu – dle všeho holdovala, ten byl ale přesto do arén teoretických prací vpouštěn jen jaksi mimochodem. Raymond Williams například přiznal, že „sport je, samozřejmě, na televizi tou nejlepší věcí a už kvůli němu bych si svůj přijímač nechal“, čímž televizi coby kulturní formě dodal příjemně osobní rozměr. Antonio Gramsci o svém pobytu ve vězení poznamenal, že „i když byly dostupné noviny Il Sole, většina vězňů, včetně politických, četla La Gazetta dello Sport“. A Marshall McLuhan právě prostřednictvím sportu v eseji Média a kulturní změna ilustroval způsob, jímž rozvažoval jeho učitel Harold Innis: „Innis by […] poznamenal, že forma sportovní události skýtá zajímavý model vnímání a bezprostředně znázorňuje motivy a modely společnosti, která uvedenou sociální sebeextenzi vynalezla. Vysvětlil by, že se komentátoři i diváci při sportovní události stávají strukturální součástí hry, a tím dochází ke zkreslení vjemů a k zesílení, jež dávají hře značnou a politickou sílu.“ Takových inspirativních ždibců bychom patrně nalezli víc než dost. Soustředěnější, souvislejší pozornosti se sport coby fenomén hodný pozornosti sociálního vědce nicméně dočkal až někdy na počátku osmdesátých let minulého století.
Dnes, o více než dvě dekády později, je zřejmé, že sport se v roli popelky protančil přes půlnoc akademického času a klofnul jak prince, tak solidní postavení (má vlastní intelektuální celebrity, žurnály, konference i mnohá akademická pracoviště – což je docela terno). Ukazuje se, že je polem, na němž je možno přesvědčivě zkoumat řadu témat, o něž se opírají sociologie, politologie, psychologie i – vzhledem k tomu, že mediální reprezentace sportu hraje velmi významnou roli jak ve vztahu k samotnému sportu, tak ke společnosti – mediální studia: při teoretizování sportu se nutně setkáváme s tématy nacionalismu a národní identity, ideologie a hegemonie, tělesnosti a genderu či osobní identity, globalizace a lokalizace, vlastnictví, regulace, volného času, mediálních žánrů a forem atd.
V tomto čísle Revue se tedy nabízíme stručnou rekapitulaci toho, co od oné zmíněné pomyslné půlnoci popelka shromáždila – a to, pochopitelně, se zvláštním důrazem na šteláře označitelné nálepkou „sport a média“. Přičemž příchuť tohoto čísla asi nejlépe vystihují dvě věty z perexu úvodního eseje Marka Laichmana: „…[K]omerční, národní a politická dimenze sportu k sobě mají již tradičně velmi blízko – dokonce do té míry, že k nejužívanějším teoretickým konceptům patří mezi sociology sportu Gramsciho hegemonie. Ať už je názor čtenáře na tento koncept jakýkoliv, neměl by podléhat iluzi, že jde v medializovaných sportovních událostech v prvé řadě o sport jako takový.“
 

<<Zpět na ARCHIV