|
Bachtin, Michail Michailovič (1895–1975) | RPM č. 1
Ruský filozof, lingvista,
kritik a literární vědec. Narodil se ve městě Orel jižně od Moskvy a vyrostl
ve Vilniusu a Oděse. Studoval klasickou filologii na Petrohradské
univerzitě. V letech 1918 až 1929 pobýval střídavě v Leningradě a v
běloruských městech Vitebsk a Nevel, kde se kolem něho utvořila skupinka
podobně smýšlejících intelektuálů (mj. M. I. Kagan, P. N. Medveděv, V. N.
Vološinov), známá jako „Bachtinův kroužek“. Období mezi léty 1929 a 1936
strávil v nuceném exilu v Kazachstánu, kam byl vykázán pravděpodobně za své
náboženské aktivity. V roce 1936 začal učit na Pedagogickém institutu v
Saransku, kde byl v roce 1957 při povýšení institutu na univerzitu ustanoven
vedoucím katedry ruské a světové literatury. Do důchodu odešel v roce 1961.
V této době byl objeven moskevskými studenty a díky jejich vlivu začala v
Rusku opět vycházet jeho díla. V roce 1969 se odstěhoval do Moskvy, kde ve
svých osmdesáti letech zemřel.
Bachtin se zabýval zejména teorií románu. Přesto lze na jeho práci pohlížet
jako na filozofii kultury. Jeho myšlenky a teorie jsou velmi flexibilní a
použitelné v široké škále disciplín (lingvistice, filozofii, literární
teorii, hudbě, filmové teorii, kulturálních studiích a sociálních vědách),
do kterých vnesl výrazný smysl pro intertextualitu a socio-kulturní kontext
partikulárních promluv a aktů jednání. Pro teorie populární kultury je
klíčová jeho koncepce karnevalu (rozpracoval ji zejména v knize Tvorčestvo
Fransua Rable i narodnaia kuľtura srednevekov’ia i renessansa; česky vyšlo
jako François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance v roce 1975),
která úzce navazuje na jeho dialogické a kontextuální pojímání jazyka,
literatury a kultury.
Bachtinova koncepce karnevalu je založena na binární opozici mezi oficiální
a populární kulturou. Bachtin popisuje karneval jako způsob života a jazyka,
který stojí v opozici k oficiálním normám církve a státu. Během karnevalu je
vše dovoleno, je to od restrikcí osvobozující způsob života bez hierarchií,
morálky, disciplíny a sociální kontroly. Jako způsob jazyka je karneval
specifickým vyjádřením osvobození od oficiálních norem a hodnot, specifický
typ “groteskní” komunikace, nevkusu, obscénností, profanace všeho svatého a
oslavy tělesných požitků a excesů nemožných v každodenním životě.
Mezi další významná Bachtinova díla patří Slovo v romane, Epos i roman,
Formy vremeni i chronotopa v romane, Voprosy literatury i estetiky, Estetika
slovesnogo tvorčestva, Problemy poetiki Dostoevskogo; Formaľnyj metod v
literaturovedenii a K filosofi postupka.
Michal Šimůnek
|