|
Haraway, Donna (1944) | RPM č. 9
Bioložka, historička vědy a
feministka Donna Haraway se narodila v roce 1944 v Denveru. Její teoretický
a publikační záběr se dotýká široké škály oborů, mezi nimiž jsou kulturální
studia, gender studia, politologie, primatologie, literatura, filosofie či
informační vědy. Vystudovala zoologii, filosofii a angličtinu na Colorado
College, doktorát pak získala v Yale roku 1972. Působila mimo jiné na
Havajské univerzitě a marylandské Univerzitě Johna Hopkinse, v současnosti
vyučuje na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz.
Haraway se ve svém silně interdisciplinárním díle zaměřuje na to, jak
metafory, které věda využívá, jemně determinují systémy moci kontroly nad
světem. Identifikovala sociální a kulturní pohyb organické, industriální
společnosti v polymorfní informační systém, který ve svém díle ukazuje jako
série transformací, jež restrukturují sítě moci vytvořené politikou vědy a
technologie.
V polovině osmdesátých let dvacátého století Haraway proslula především jako
autorka feministické vize o propojení člověka a technologie v identitě
kyborga. (Kyborg – angl. cyborg – je zkrácenina výrazu kybernetický
organismus, jedná se o hybrid stroje a živého organismu, blíže viz Macek
2003.) Koncept kyborga Haraway tvořivě rozvinula ve svém Manifestu kyborgů,
jenž poprvé vyšel v Socialist Review v roce 1985. (Do češtiny jej z větší
části přeložila Jolana Navrátilová; viz Haraway 2002.)
Hravým, originálním jazykem, navíc s dávkou ironie, kriticky namířené proti
esencialismu tělesné a sociální identity, hovoří Harawayová o tělesnosti a
identitě ve spojitosti s přeměnou diskurzů a paradigmat na konci dvacátého
století. Upozorňuje na proměnlivost kategorií obecně pokládaných za
přirozené–esenciální. Pohlaví/gender, rasa nebo sociální třída nemohou mít
podle Harawayové jednotný princip v době, kdy jsme “chimérami,
teoretizovanými a vykonstruovanými hybridy stroje a organismu; v krátkosti,
jsme kyborgy” (Harawayová, 2002).
Kyborg je pro Harawayovou metaforou odporu vůči závaznosti
pohlavní/genderové dichotomie i proti totalitě kategorií určujících identitu
obecně. Harawayové kyborg v identitě vzniklé propojením těla a jeho
technologických či biotechnologických extenzí narušuje pohlavní dualismus a
další “dané” kategorie. Haraway nachází v identitě kyborga, narušující
opozici ženství a mužství přítomností technologických prvků, východisko z
nepřekonatelného napětí mezi rody.
Autorka kombinuje téma kyborga a osobní genderové identity s krizí
genderového dualismu a – jak uvádí Jakub Macek – obrací se proti tomu, co
jiná feministická autorka, Sandra Hardingová, nazývá genderovým univerzem.
Macek v Rané kyberkultuře cituje Hardingovou, podle níž je svět
strukturovaný ve shodě se symbolickým genderovým schématem, které patří k
nejsilnějším a nejstarším formám symbolické organizace lidského světa – v
rámci genderových významů byly konstruovány historicky specifické rasové,
třídní a kulturní instituce a významy (Harding 1986, cit. dle Macek 2004).
Hardingová o Harawayové a jejím vztahu k zásadním otázkám o schopnosti
feminismu nacházet nové, objektivnější odpovědi než předchozí kritické
směry, píše: “Harawayová je skeptická, že feministická teorie ... může
poskytnout odpovědi. Její otázky vypovídají o stále problematické
rozpolcenosti feministických úvah o vědě” (tamtéž).
Harawayová ve svém “ironickém snu”, jak Manifest kyborgů sama chápe, hovoří
o záměrném rozbití a posunu diskurzivních hranic a o vytyčování hranic
nových – kyborg je vždy hybridním stvořením a překračování mezí, za něž bude
ochoten nést zodpovědnost, znamená “užitečné fúze i nebezpečné možnosti...
Kyborg je stvořením v post-genderovém světě; nemusí se zahazovat s
bisexualitou, pre-oidipálními symboly, neodcizenou prací či dalšími svody
organické celistvosti v konečném uplatnění síly všech částí ve větším celku.
Kyborg je naprosto oddán částečnosti, ironii a perverznosti” (Harawayová,
2002: 53). V identitě kyborga dochází ke smazání a relativizaci hranic,
kyborg je přechodnou kategorii mezi mužským a ženským, přirozeným a
umělým/artificiálním, autentickým a neautentickým; slovy Jolany Navrátilové:
“...v případě lidské pohlavní/genderové identity je kyborg odmítnutím
jednoho extrému genderové duality” (Navrátilová 2002).
Kyborg je ovšem také politickým plánem. Jak uvádí Navrátilová, Harawayové
politika kyborgů nehovoří o emancipaci – je politikou osobní volby a
zodpovědnosti. Namísto emancipace podle domnělého vzoru muže či snahy o
rozvíjení též domněle specificky ženských vlastností Harawayová vybízí ženy
(a tím, při zpochybňování pevných dualit, i muže) k uznání své propojenosti
s technologií, k vytváření se v post-genderovém světě (Navrátilová 2002).
Ve své další tvorbě (The Promises of Monsters: A Regenerative Politics for
Inappropriate/d Others) se Harawayová kriticky vyjadřuje ke genetickému
inženýrství i způsobům, jimiž biotechnologie konstruuje lidské tělo.
Zuzana Kobíková
Literatura:
Haraway, Donna. 1991. „A Cyborg
Manifesto: Science, Technology, and Socialist-Feminism in the Late Twentieth
Century.“ Pp.149–181 in Simians, Cyborgs and Women: The Reinvention of
Nature. New York: Routledge.
Haraway, Donna. 2002. „Manifest kyborgů: Věda, technologie a socialistický
feminismus ke konci dvacátého století.“ Pp. 51–58 in Sborník prací
Fakulty sociálních studií brněnské univerzity – Sociální studia 7. Ed.
by Barša, Pavel. Přeložila Navrátilová, Jolana: Brno: FSS MU.
Macek, Jakub. 2003. „Heslář: Kyborg.“ Pp. 37–38 in
Revue pro média 05 (čtvrtletní tematická příloha Hosta). Brno: Host.
Macek, Jakub. 2004. Raná kyberkultura. (Diplomová práce.) Brno: FSS
MU.
Navrátilová, Jolana. 2002. „Donna Haraway a útok na jednotu bez různosti.“
Pp. 59–66 in Sborník prací Fakulty sociálních studií brněnské univerzity
– Sociální studia 7. Ed. by Barša, Pavel. Brno: FSS MU.
|