|
Koncept "Learning by doing" | RPM č. 8
Podstatu konceptu learning by doing můžeme přiblížit za
pomoci parafrázování ideje J. A. Komenského jako „média hrou“. Základní
představa vychází z předpokladu, že žáci a studenti si osvojí potřebné
poznatky o fungování médií tím, že se sami podílejí na vytváření různých
typů mediálních sdělení. Mohou například vydávat školní časopis, provozovat
školní rozhlas či školní televizi, vytvářet internetové stránky školy a
podobně. Vyzkouší si redakční a týmovou práci, budou zařazeni do určité
hierarchie a budou pracovat pod osobním, prostorovým i časovým tlakem. Tím
získají přístup k poznatkům o principech fungování médií. Seznámí se také s
faktory, které individuální svobodu člena týmu a vlastní tvůrčí práci
ovlivňují a omezují. Mezi omezující faktory můžeme zařadit osobu editora,
ekonomické zdroje a cíle média, zájmy a preference publika nebo etické
principy novinářské práce. Politické tlaky v tomto cvičném prostředí
nahrazuje vedení školy a sdružení rodičů.
Tato prakticky zaměřená větev mediální výchovy je více rozšířena ve
Spojených státech amerických, a to z důvodu větší dostupnosti technického
zázemí. Dalším důvodem je celkový odklon amerického školství od ryze
teoretického přístupu ke studijní problematice. Nedostatek špičkového
technického vybavení však není důvodem pro to, aby školy tento způsob
získávání základů mediální gramotnosti opomíjely nebo nedostatečně
rozvíjely. Konečné náklady na produkci školního média nemusí být příliš
vysoké, a to ani vzhledem k cenám komunikačních a informačních technologií,
ani vzhledem k přínosům, které „média hrou“ poskytují.
Prostřednictvím vlastní tvůrčí práce si žáci a studenti osvojí poznatky a
dovednosti, které jim teoretická výuka nemůže nabídnout. Patří mezi ně
zvýšení vyjadřovacích schopností, posílení povědomí o výrazových
prostředcích, rozvíjení analytického, tvůrčího i kritického myšlení a smyslu
pro spolupráci. Learning by doing jim dále umožní poznání vlastní role,
zlepšení koordinace vlastní činnosti, schopnosti vyjádřit a obhájit svůj
názor ve verbální argumentaci a samostatně se rozhodnout v zájmu celku. Žáci
se rychle zorientují v dostupných komunikačních technologiích a zároveň se
je naučí aktivně používat.
Koncept learning by doing by však neměl být rozvíjen bez návaznosti na
teoretickou přípravu v rámci kritické analýzy skutečných médií. Ta stojí ve
středu zájmu druhé velké oblasti mediální výchovy, v její takzvané
kriticko-hermeneutické větvi. V zemích, v jejichž školství má mediální
výchova své pevné postavení a přesně určené místo, se vždy oba přístupy
vhodně kombinují a doplňují. Výzkumný ústav pedagogický i Národní ústav
odborného vzdělávání připravují pro základní školství v České republice
obdobný metodický koncept mediální výchovy. V těch školách, kde s mediální
výchovou experimentují již v současnosti, však zatím dominuje právě přístup
„média hrou“.
Eva Vránková
Literatura
Česká škola
Jirák, Jan. „Mediální výchova ve světě.“ Mediální bubáci. WWW:
http://www.afis.cz/bubaci/medfejeton.html
Media Literacy Classroom. WWW:
http://www.mediachannel.org/classroom
Státní informační politika ve vzdělávání. WWW:
http://www.e-gram.cz
|