|
Stereotypizace | RPM č. 9
Zjednodušený způsob
reprezentace instituce, fenoménu, lidského projevu, rysu či postoje, který
určitým způsobem deformuje původní předlohu. Typizace a stereotypizace jsou
chápány jako konstitutivní prvky sociální konstrukce reality, které formou
kategorizujícího zjednodušení pomáhají v orientaci ve struktuře sociálního
systému.
S. se oproti typizacím (fenomenologická sociologie) – ustáleným strukturám
zkušenosti – liší v tom, že není pouhým procesem zjednodušení, systematizace
a zpřehlednění. S. zjednodušené rysy ujařmuje tak, že stereotypy fungují
současně jako nositelé soudů, názorů i předsudků, jež jsou v rámci
každodenního života tzv. vždy k dispozici. Poprvé v tomto smyslu od sebe
pojmy typizace a stereotypizace odlišil Richard Dreyer, který u stereotypu
zdůraznil jeho schopnost redukovat, esencializovat a fixovat „rozdíly“.
S. tak jako psychický a současně sociální mechanismus představuje na jedné
straně určitý konsenzus v pohledu na svět, konsenzus usnadňující skrze
sdílení sociální orientaci, ale na straně druhé determinuje vnímání i
hodnocení určitých skupin jevů a ovlivňuje postoje a chování vůči nim. V
tomto rámci lze s. chápat jako nástroj reprodukce mocenských vztahů, a
případně tedy i jako výraz dominantní ideologie, který pomáhá naturalizovat
status quo.
Zjednodušení, ustrnulost, zobecněná očekávání, hodnocení i deformace
původního vzoru, skrze něž se mocenské vztahy reprodukují, tak vedou ke
vnímání s. jako diskriminačního procesu. To, co je stereotypizováno,
automaticky ustupuje do marginální pozice či stavu podřízenosti, a je jako
takové také vnímáno a přejímáno. S. jako proces reprodukce dominantních
hodnot tak bývá v rámci mediální produkce často spojována s mytickými
strukturami. Skrze mýtus reprezentovaná schémata účinně multiplikují
symbolickou represi, petrifikují sociální exkluzi (ekonomickou nerovnost,
atp.) a současně mohou sloužit jako racionalizace ustrnulosti, nenávisti i
agrese.
Nejčastějšími objekty stereotypizací jsou jinakost, Druhý, resp. obecně
skupiny (jevy, vlastnosti) oddělené významovou dichotomií my/oni. Zvláště
silné jsou tak národní, etnické, třídní, menšinové a genderové stereotypy,
pro něž je charakteristický právě mocenský potenciál stereotypizačního
procesu. Jednou z klasických studií, která se věnuje zmíněným skupinám, je
výzkum Berelsona a Saltera (1946), sledující zobrazování menšin a cizinců v
krátkých povídkách amerických populárních časopisů. Výzkum doložil jejich
zcela nepoměrné zastoupení a negativními vylíčení jejich vlastností a
chování a jimi vyznávaných hodnot. Studie mediální produkce zaměřené na
genderovou stereotypizaci poukazují např. na pasivitu ženy (a její roli
pouhé kulisy či sexuálního objektu), která je v mediálních naracích
podřizována rozhodnutím muže coby hybatele děje.
Milan Vladyka
Literatura:
Burton, Graeme. Jirák, Jan. 2001. Úvod do
studia médií. Brno: Barrister a Principal.
Hall, Stuart. 1997. „The work of representation.“ Pp. 13-63 in:
Representation. Ed. by Stuart Hall. London: SAGE.
Pickering, Michael. 2001. Stereotyping. New York: Palgrave MacMillan.
Vladyka, Milan. 2002. Subjekt a stereotyp v reprezentaci Afghánského
konfliktu. (Bakalářská diplomová práce.) Brno: FSS MU.
|