BRIAN McNAIR

Původně sociolog, přesto nikdy sociologii nepřednášel. Už od skončení studií se věnoval hybridní oblasti „mediálních studií“, jak sám uvádí v předmluvě ke knize Sociologie žurnalistiky. Důvod je prostý – mediální studia podle něj hrají dnes stejnou roli, jakou zaujímala sociologie v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, neboť „v současné kapitalistické společnosti snad neexistuje nic, co by život lidí ovlivňovalo významněji“.
Byl profesorem na katedře filmu a mediálních studií Stirlingovy univerzity ve Skotsku (Department of Film and Media Studies at the University of Stirling) a členem Stirlingova institutu pro výzkum médií (Stirling Media Research Institute). Přednášel zde např. na téma mediálních účinků a vlivu (Media Impacts and Influences). Od ledna 2005 působí jako profesor žurnalistiky a komunikace na Strathclyde University v Glasgowě.
Je autorem mnoha článků a publikací především o anglosaské žurnalistice (historický vývoj i současnost), ale zabývá se také politickou komunikací, vztahem žurnalistiky a demokracie, situací médií v sovětském bloku, sociologií žurnalistiky či mediální pornografií. Spolupořádá konference o evropských médiích. Editorsky se podílel na vydávání řady sborníků, přispívá do nich i vlastními texty. McNairovo základní pojetí médií jako zprostředkovatelů se odráží i titulech jeho knih (Mediated Access, Mediated Sex…).
Svou odbornou činnost zahájil Brian McNair zkoumáním sovětských médií ve světle reforem konce 80. let 20. století, glasnosti a perestrojky. Sledoval jejich tradici od marxisticko-leninské žurnalistiky přes období stalinismu až po uvolnění a svobodu na konci století. Analýza vztahů mezi politikou, médii a demokracií se objevila znovu v knize Úvod do politické komunikace (An Introduction to Political Communication, 2003), která však byla zaměřena na média a demokracii ve Spojeném království a USA. Objevuje se ovšem i nové téma v souvislosti s využíváním médií – kromě tradičních politických, ekonomických a sociálních struktur jsou to radikální teroristické organizace, které se snaží z médií vytěžit maximum pro vlastní cíle. Klasická témata teoretických studií médií (politická žurnalistika a reklama, marketing a PR) vysvětluje na nejnovějších událostech, ať jsou to prezidentské volby v USA v roce 2000, nástup labouristické administrativy ve Velké Británii v roce 1997, vojenská intervence NATO v Kosovu a bývalé Jugoslávii či newyorský útok Al-Kajdy v září 2001 nebo následná válka proti terorismu. McNair patří mezi mediální optimisty, a tak nesouhlasí s tvrzeními o snižování kvality politické žurnalistiky a demokracie samotné. Kombinací textových analýz a hloubkových interview s editory, dokumentaristy a novináři nabízí provokativní a obraz zcela odlišný, než vyplývá z výroků o „hloupnutí“ veřejnosti, „tabloidizaci“ novin a šíření infotainmentu a spin-doctoringu.
Podobný optimismus lze nalézt i v přístupu k dalšímu z témat, kterému se McNair věnuje průběžně v celé své kariéře, a to spojení médií s pornografií a sexem. V roce 1996 vydal knihu Mediated Sex: Pornography and Postmodern Culture (Mediovaný / Zprostředkovaný sex: Pornografie a postmoderní kultura), k tématu se vrátil o šest let později v publikaci Striptease Culture: Sex, Media and the Democratisation of Desire (Striptýzová kultura: Sex, média a demokratizace touhy); roli pornografie v mediálním prostředí tvoří součást jeho univerzitních přednášek. Prezentace různých druhů sexu v médiích označuje jako „barometr a katalyzátor“ demokracie v kapitalistických společnostech, protože otevírá společnost vůči „nezvyklému“ a cizímu. Pozorování nahých těl či zkoumání života bližních v reality show – to vše přispívá k větší otevřenosti a stabilitě kapitalismu a sociálních struktur.
Podle McNaira existují přinejmenším tři základní důvody, proč studovat pornografii. Mimo jiné proto, že přesto, že jde o jeden z hlavních sektorů mediálního průmyslu, se současně jedná o politicky ožehavé téma, které však může být zajímavým úhlem pohledu v debatě o mediálních účincích. Klade si řadu otázek o povaze pornografie, které se v obecném smyslu týkají právě i médií. Jak mediální prezentace pornografie ovlivňuje hodnoty společnosti a role gender, jak souvisí s kriminalitou, může napomáhat prosazování menšin (homosexuálové) či rozvíjení lidských práv (feminismus), jaká cenzura je pro demokracii ještě únosná, je porno společenskou subverzí?
McNair popisuje rostoucí „sexualizaci“ společnosti (sex a sexuální obraznost prostupují všechny aspekty kultury) a sleduje její vliv na masovou kulturu. Podle něj jde o důsledek širších změn v poválečné společnosti, nevidí zde morální úpadek lidstva, nýbrž pozitivní projev poválečného liberalismu a pokrok v oblasti feminismu a lidských práv. Stejně tak je „sexualizace“ významným faktorem v oblasti veřejné zdravotní osvěty v éře HIV a AIDS. Působení sexuální reprezentace na jedince a společnost – tento sociální rozměr pornografie zajímá McNaira nejvíce. Rozšiřování sexuálního diskurzu lze sledovat od pornografie v přísném slova smyslu po elegantní s/m v reklamách (fascinace vizuální estetikou, kterou McNair označuje jako „porno-chic“) či v umění třeba Jeffa Koonse a Madony.
Přínos Briana McNaira k teoretickému zkoumání žurnalistiky velmi dobře vystihl Adam Suchý v recenzi českého vydání knihy The Sociology of Journalism (č. Sociologie žurnalistiky): „…hodnota knihy spočívá především v úhlu pohledu autora, v jeho zkušenostech a postojích, na základě kterých se mimo jiné poměrně často vymezuje proti jiným definicím, postřehům a názorům na současný stav mediálního světa. Publikace je skutečně čtivá, a to i díky tomu, že je doplněna o mnoho osobních postřehů a konkrétních příkladů nejnovějších i populárních událostí, které se v médiích za poslední dobu objevily. Může tak proto velmi dobře rozšířit obzory lidem, kteří o žurnalistice (médiích či masové komunikaci, chcete-li) již něco vědí. Taková konfrontace je velmi podnětná a důležitá. Pro ty, kteří se však teprve ponořují do znalostí souvisejících s uvedenou tematikou, bude nejspíše zdrojem poněkud nepřehledným a matoucím. Prakticky vzato, ke zkoušce z masové komunikace studentům patrně stačit nebude.“ (Psychologie dnes 4/2004, celý text recenze zde, další česká recenze Tomáše Trampoty z FSV UK zde).
 

Vybraná literatura:

Anglicky:
McNair, Brian. 1988. Images of the Enemy: Reporting the New Cold War. London: Routledge.
McNair, Brian. 1991. Glasnost, Perestroika and the Soviet Media. London: Routledge. Ukázka z anglického vydání zde.
McNair, Brian. 1994. News and Journalism in the Uk: A Textbook. London: Routledge.
McNair, Brian. 1996. Mediated Sex: Pornography and Postmodern Culture. London: Arnold Publishers.
McNair, Brian. 1998. The Sociology of Journalism. London: Arnold Publishers.
McNair, Brian. 2000. Journalism and Democracy: An Evaluation of the Political Public Sphere. London: Routledge.
McNair, Brian. 2002. Striptease Culture: Sex, Media and the Democratisation of Desire. London: Routledge. Ukázka z anglického vydání zde.
McNair, Brian. 2003. An Introduction to Political Communication. London: Routledge.
McNair, Brian et al. 2004. Mediated Access: Broadcasting and Democratic Participation in the Age of Mediated Politics. Luton: University Of Luton Press.

Česky:
McNair, Brian. 2004. Sociologie žurnalistiky. Praha: Portál. Ukázky z českého vydání zde.
 

On-line texty:

<<Seznam medailonů autorů

 

NAVRCHOLU.cz