|
Internetové zdroje k číslu Média a politika
Britské
listy
(názorový server)
Britské listy již řadu let připravuje Jan Čulík, český novinář
žijící v Británii. Blisty se profilují jako médium, které se nejostřeji
staví proti propojování zájmů médií a politiků. Upozorňují na to například v
článku O korumpujícím
nebezpečí "mocenské turistiky", v němž se autor pozastavuje nad
tím, kterak britští novináři doprovázejí ministerského předsedu Tonyho
Blaira na cestách do zahraničí. Blisty se obšírněji se zabývali například
krizí kolem ČT, kdy už dlouho před jejím vypuknutím upozorňovali na snahu
politiku ovlivňovat dění uvnitř největšího veřejnoprávního média.
eNotes.com
(odborný server)
Americký server eNotes zveřejňuje eseje řady odborníků. Má vlastní sekci
věnovanou speciálně tématu „média a politika“. Plný přístup je na eNotes je
zpoplatněn.
Fragmenty
(názorový server)
Webový server provozuje Kulturní komise České republiky (nejedná se o
instituci organizovanou státem, nýbrž soukromou aktivitu). Podobně jako u
serveru Virtually.cz se jeho autoři
netají svými pravicovými politickými názory. Prostor zde dostávají takřka
výhradně lidé, kteří jsou názorově či politicky spřízněni s jeho
provozovateli. V záznamu diskuze se studenty VŠE v Praze tak například
hovoří Ladislav Jakl, blízký spolupracovník prezidenta Václava Klause, o
politické korupci. Označuje tak navazování blízkých vztahů mezi politiky a
novináři během cest do zahraničí. V širším kontextu se dívá na celou
propojenost mediálního a politického prostředí. (http://www.fragmenty.cz/j0050.htm)
Louč
(osobní stránky)
Server známého českého mediologa Milana Šmída, který vyučuje na
Katedře žurnalistiky Karlovy Univerzity v Praze. Šmíd se do širšího povědomí
veřejnosti zapsal díky monitorování televizního trhu v ČR. Dlouhodobě se
věnoval České televizi a tlakem politiků na obsah jejího vysílání.
The Media And Politics
(odborný server)
Autoři se na serveru Beyondbooks.com krátce věnují problematice
propojování politického vlivu a médií. Monitorují nejen tisk, ale i rozhlas,
televizi a internet.
New Politics Network
(číslo časopisu)
Vydání britského měsíčníku New Politics Network ze srpna 2003 se celé věnuje
vztahu žurnalistů a politiků. K problému se vyjadřují jak lidé z akademické
obce, tak z řad těch, kteří mají k aktivní politice blízko.
The Thai
Media, Cultural Politics and the National-State
(stať)
Ubonrat Siriyuvasak se ve své stati, zveřejněné v International Journal
of Communications Law and Policy, zabývá médii jako součástí politických
změn v Thajsku. Upozorňuje, že bez kvalitní práce novinářů by nebylo možné
dosáhnout pokroku v oblasti politických reforem. Na druhou stranu však
poukazuje na fakt, že politici měli zásadní vliv na vytváření základních
pravidel a regulací mediálního trhu. Autor se vrací do minulosti a popisuje
vývoj od 70. let minulého století, kdy došlo k řadě změn týkajících se
svobody slova.
Virtually
(názorový server)
Server Občanského sdružení Fórum české pravice, které se veřejně
hlásí k politice ODS. Virtually.cz se snaží působit jako seriózní informační
zdroj a „hlídací pes demokracie“. Sami tvůrci však nijak nezastírají svoje
politické sympatie. Nejznámějšími osobami serveru jsou Jana Dědečková
(členka ODS a bývalá radní Rady ČT) a Petr Štěpánek (bývalý člen RRTV).
Who Builds Civil
Society? Civil Society, Mass Media and Democracy in Post-Communist Countries
(stať)
Dr. Dušan Reljić přednáší na berlinském Institutu pro mezinárodní
politiku a bezpečnost. Ve své studii z ledna 2004 se zabývá vývojem médií a
jejich vlivem na budování demokracie v postkomunistických zemích po roce
1989. Média tradičně označuje za "čtvrtou velmoc" a "hlídacího psa
demokracie". Monitoruje většinu zásadních událostí, které se ve východní
Evropě udály. Upozorňuje například na vraždu ukrajinského novináře Georgije
Gongadzeho, který kritizoval tamní vládu a stal se jí nepohodlným. Neopomněl
zmínit ani kauzu Vladimíra Železného a TV Nova, stejně jako krizi v České
televizi na přelomu let 2000–2001. Věnuje se však i italskému mediálním trhu
a jeho tzv. „berlusconizaci“, kdy premiér ovládá několik televizních stanic
a média často přicházejí o svoji „hlídací“ funkci (k tématu podrobněji viz v
textu Dina Numerata Silvio Berlusconi:
Mediální kontrolor vlastního rozhodování).
|