REVUE PRO MÉDIA – č. 5 – Média a digitalizace

Když editoři magazínu National Geographic chtěli na titulní stranu únorového čísla z roku 1982 použít fotografii pyramid v Gize, ocitli se před těžko řešitelným problémem. Měli k dispozici pouze horizontální snímky, které nebyly pro titulní stranu použitelné. Proto vybranou fotografii zdigitalizovali a pyramidy posunuli blíže k sobě. Snímek tak byl po stranách ořezán a nahoře a dole „matematicky“ (pomocí softwaru) rozšířen. Obrazový editor magazínu Wilbur E. Garrett charakterizoval tuto manipulovanou fotografii „jako jednu z těch, které mohl fotograf pořídit, kdyby se postavil jen o pár stop vedle místa, ze kterého vyfotografoval svůj originální snímek“. Garrett tak označil postup svých kolegů jako jakési retroaktivní přemístění fotografa, čímž upozornil nejen na manipulaci prostorovou, ale dokonce i na manipulaci časovou: došlo k navrácení se zpět k momentu, kdy fotograf stiskl spoušť.

Věk mechanické reprodukovatelnosti, který započal a de facto i vyvrcholil opticko-chemickou verzí fotografie, končí a pomalu je nahrazován věkem elektronické reprodukovatelnosti. Tato proměna se zásadním způsobem dotýká lidské komunikace, ať už je její forma jakákoli. Pokud zůstaneme u příkladu fotografie, tak lze říci (tento názor má samozřejmě své zastánce i odpůrce), že dochází k podkopání jejího konstitutivního rysu (jakkoli mylného), který bývá označován jako fotografický verismus a který spočívá ve víře v pravdivost fotografických reprodukcí reality. [...>>]

<<Zpět na ARCHIV

Celý úvodník >>