|
RPM č. 10
Mediální publika
KOMPLETNÍ ČÍSLO JE KE STAŽENÍ ZDE [PDF]
 ESEJ
Monika
Metyková: Prameny akademického výskumu mediálneho publika [PDF]
Dino Numerato: Jak aktivní je aktivní publikum? [PDF]
ROZHOVOR
"Postmoderní publikum se učí o tom, co je reálné, od
mistrů iluze" [PDF]
Rozhovor s Jaromírem Volkem
PŘEKLAD
David Morley: Domácí souvislosti: rámec rodinného
sledování televize ve Velké Británii [PDF]
Přeložila Kateřina Škařupová
GLOSA
Kateřina Škařupová: Až na špičku nosu [PDF]
PORTRÉT
Michal Šimůnek: Gallupův ústav: Co si myslí občan, divák a
konzument [PDF]
RECENZE Z TOHOTO ČÍSLA RpM JSOU KE STAŽENÍ ZDE [PDF]
RECENZE
N. Abercrombie, B. Longhurst: Audiences: A Sociological
Theory of Performance and Imagination || Marek Šebeš
P. Alasuutari: Rethinking the Media Audience ||
Klára Kubíčková
D. Morley: Television, Audiences and Cultural Studies ||
Jana Petřicová
RECENZE AKTUÁLNÍCH TITULŮ
S. Čmejrková, J. Hoffmannová (eds.): Jazyk, média a
politika || Jana Kačurová
M. Saraceni: The Language of comics ||
Ondřej Krajtl
Keiko Sei: Konečná krajina ||
Pavlína Binková
HESLÁŘ
Publikum ||
Percepční schéma ||
Uses and Gratifications (Užití a uspokojení) ||
Kódování/dekódování
||
Aktivní publikum ||
Rozptýlené publikum ||
Nástroje měření sledovanosti médií ||
Ien Ang ||
Elihu Katz ||
David Morley
|
ÚVODNÍK
Jakub Macek
Jubilejním desátým číslem Revue pro média
završujeme třetí rok existence tohoto odborně-popularizačního čtvrtletníku –
a protože jsou reflexivní bilancování i rozvrhování se do budoucnosti
podmínkou zdravého utváření nejen individuální, ale i mediální biografie,
považuji za nutné odvážného čtenáře chvíli nudit pohledem zpět i vpřed.
Revue pro média během oněch třech let prošla řadou postupných a překvapivě
plynulých změn – a dospěla. Z tematické přílohu Hosta se přerodila v poměrně
již rozsáhlý samostatný titul. Propracovala se k relativně pevné obsahové
struktuře a v rámci možností (ať si už korektor a editoři tvrdí, co chtějí)
i ke standardnímu formátu redakční práce. Získala desítky předplatitelů a
přitáhla vcelku impresivní portfolio spolupracovníků. Dala vzniknout ne
nezajímavě pojatému kurzu, v jehož rámci se ambicióznější studenti brněnské
Fakulty sociálních studií mohou odvážně pouštět do autorského zúročování
nabytých odborných znalostí. A v neposlední řadě pokryla deset témat,
sytících agendu mediální teorie. To nakonec není zas tak špatné, zdá se – a
to nejen vzhledem ke skutečnosti, že je dnes Revue jediným odborněji laděným
periodikem svého druhu a zájemců o ni je více, než kolik jich dokážeme
uspokojit.
Je tedy proč se bít v rachitická intelektuálská prsa? Je – i není. Vypadá-li
totiž pohled zpět vcelku dobře, pohled do budoucnosti smrdí sírou tísnivé
neurčitosti. Finanční nejistota (jak by se dala eufemisticky označit situace
všech obdobných dobrovolnických projektů, propadávajících síty grantů) v
současnosti drnká na žíni, na níž visí ostře nabroušený osud papírové verze
čtvrtletníku a pesimistické hlasy dokonce hovoří o možnosti odchodu Revue do
„internetové ilegality“. A to jejím tvůrcům na náladě, popravdě, příliš
nepřidává.
Na zachmuřené spekulace ovšem zatím ještě zapomeňme – desáté číslo je na
světě a s ním i pokus o srovnání se s desátým mediálním tématem, kterým jsou
tentokrát publika.
S mediálně-teoretickým jazykem méně obeznámeného českého či slovenského
čtenáře může patrně užití plurálu publika/publiká zarazit – a obhajobou této
nezvyklosti, která není ani chybou, ani neobratností, ale záměrem, je celé
toto číslo, pokoušející se o srozumitelné a v rámci možností co nejúplnější
shrnutí proměny teorií, zabývajících se diváky a vlivem médií na ně.
Proměny, během níž se v očích zejména britských teoretiků a teoretiček z
publika stala právě publika.
Publika, diváctva – tedy ti, kdo tvoří čtenářskou stranu mediální rovnice –
implicitně procházela vším, o čem jsme dosud v Revue psali. Stojí
pochopitelně ve středu uvažování o populární kultuře, genderu i mediální
gramotnosti (abychom se dotkli alespoň některých z našich minulých čísel) a
svou roli sehrávají nakonec v jakkoli orientované reflexi medií. Proto je
svým způsobem symbolické, že první desítku čísel Revue uzavíráme číslem
věnovaným právě a jen jim.
|
